Search
× Search
Jedovatí čtverzubci se šíří v Řecku i na Jadran
Daniel Vodička

Jedovatí čtverzubci se šíří v Řecku i na Jadran

Jedovaté ryby z čeledi čtverzubcovitých byly po Turecku a Řecku zaznamenány už také v Chorvatsku. I když panovalo přesvědčení, že zimní teplota vody je na ně příliš nízká. Šíří se přes Rudé moře.

První exempláře nebezpečné jedovaté ryby byly uloveny rybáři z Dugiho otoku. Teorie o chladné vodě už tedy neplatí. V Turecku se tato ryba stala na dlouhou dobu tak velkým problémem, že úřady od roku 2021 vyplácejí za každého uloveného jedince prémii. Nebezpečná ryba může dorůst až 70 centimetrů a vážit sedm kilogramů. Do Středozemního moře byla zavlečena přes Rudé moře a ve Středozemním moři nemá téměř žádné přirozené nepřátele. To vede k nekontrolovanému množení. Tato ryba často žere rybářské úlovky přímo ze sítí. Má čtyři velké, velmi silné zuby a dokáže prokousat i oka sítí.

Ryba se rychle šířila ve východním Středomoří a bylo možné ji nalézt i v mělkých vodách v blízkosti pobřeží. Ulovené exempláře jsou stále větší. Když se takový úlovek chytí do sítě, rybáři ho buď vyhodí zpět do moře mrtvého, nebo ho jednoduše vyhodí na břeh. Na mršiny nechodí ani kočky, rackové, ani krabi.

Ryba je ve vodě rozpoznatelná podle charakteristického „nafouknutí“ v případě ohrožení. Na souši toho ale není schopna. Proto ji pozná jen málo laiků. V Řecku proto vyvěšují informační plakáty varující před nebezpečným tvorem. Především jde o čtverzubce stříbropásého.  Tento živočich produkuje vysoce toxický neurotoxin, který se nerozkládá ani při zahřátí při vaření nebo smažení a vede k zástavě dýchání. Nebezpečná je i jeho kůže, která může obsahovat stopy toxinu. Pokud ji například holýma rukama uvolníte ze sítě, či háčku, mohou se u vás objevit první příznaky otravy. Proto je lepší na rybu sahat v rukavicích.

1921
Na horu