Odvážná záchrana trimaranu

Zatímco pro někoho je plavba přes Biskaj vrcholem jachtařské kariéry, Luke Berry a Antoine Joubert absolvovali tuto trasu na trimaranu s ulomeným plovákem a nouzovou takeláží.

Dvojice účastníků závodu Transat Jacques Vabre nedoplula se svým trimaranem třídy Ocean 50 daleko. Po restartu závodu z Lorientu posádka plula k mysu Finisterre ve větru 25 – 30 uzlů a 5 metrů vysokých vlnách.

„Po startu jsme pluli konzervativně. Frontou jsme proplouvali velmi opatrně. Jako obvykle jsme se do nejobtížnějších podmínek dostali za frontou. Vlny se křižovaly ze dvou směrů a vítr byl poryvový. Bylo 6. listopadu a pluli jsme se dvěma refy na hlavní a J3. Šlo téměř o nejmenší kombinaci, kterou jsme měli k dispozici. Vítr přicházel ze 70°. Za takových podmínek jsou tyto trimarany extrémně rychlé. Jakmile odpadnou, rozletí se na 25 – 30 uzlů. Loď tedy letěla po vlnách a bylo nesnadné ji zpomalit. V jednu chvíli jsme skočili na vlně, a když jsme dopadli, vše se zhroutilo. Odlomil se plovák na levoboku a zároveň spadl stěžeň. Za normálních podmínek by se měl trimaran s ulomeným plovákem překlopit, ale zlomený stěžeň nás vlastně zachránil.“

Zachránce Adrien Hardy

Zachránit maximum

Vzhledem k absenci pojistného krytí se závodníci Ocean Fifty snaží z lodě zachránit maximum. Tím se liší způsob řešení situace od běžných lodí, kde zkušenosti velí co nejrychleji trosky odříznout, aby nepoškodily trup. Luke Berry se se svým coskipperem snažil zachránit maximum. Šlo tedy o to volné části co nejlépe upevnit, aby nemlátily do trupu.

Po řešení nejžhavějších potíží došlo na kontaktování Adriena Hardyho, který měl se svým záchranným 35 metrů dlouhým trimaranem Merida doprovázet flotilu až k Madeiře. Merida dorazila k invalidnímu trimaranu již za dvě hodiny. Brzy po ránu. Byla stále tma, foukalo 25 uzlů a vlny dosahovaly výšky 4 metrů. Průběh záchranné operace byl domluven přes VHF. Pak se Hardyho tým oblékl do neoprénů a přijel k trimaranu na RIBu.

„Nejprve bylo třeba se zbavit volného plováku, ten ale není upevněn jen příčníky, ale i sítí, která je na stovkách kousků dyneemy. Bylo to zdlouhavé odřezávání, část už jsme měli hotovou v okamžiku příjezdu Hardyho týmu, ale už jsme byli vyčerpaní,“ říká Luke Berry.

„Uvolnili jsme plovák a přivázali ho, aby nám neutekl. Nechápal jsem, jak dostaneme na palubu stěžeň, protože na něm visela plachta. Jednu část jsme přitáhli vinšnalmi, ale se zbytkem pomohl Hardy, když se potopil několik metrů pod hladinu a přivázal na vršek stěžně nafukovací bóji, kterou se vyzvedávají vraky. Tím vynesl stěžeň na hladinu. Následně se nám ho podařilo uvázat pod ulomené příčníky.“

Pak odtáhl záchranný trimaran Merida poškozený vrak do přístavu na severu Španělska.

„Ze spodní části stěžně jsme v přístavu postavili nouzovou takeláž. Použili jsme plachtu z katamaranu Hobie 15 jako hlavní, naši kosatku J3 dopředu. Vzhůru nohami, aby se vešla. A ještě třetí plachtu z lodě Classe Mini. Věděli jsem, že poplujeme především na zaďák, tak jsme potřebovali plochu. No a pak už stačilo počkat na vhodné meteorologické okno. Mezi dvěma frontami jsme vypluli na sever. Podmínky byly přijatelné, vítr 25 – 30 uzlů, vlny 4 metry. No a s tímto uspořádáním jsme dopluli na západ Bretaně, tam jsme odhalzovali, a dali si takovou turistickou plavbu kolem pobřeží až do St.Malo.“

Vítejte ve světě profesionálního jachtingu.