Bezpečnost

Nebezpečná místa ve Středomoří

Moře se pro nás může stát nebezpečné kdekoli. Místa, která za hezkého počasí vypadají, že zde vládne vždy klid a pohoda, dokáží nepříjemně překvapit ve chvíli, kdy se počasí zhorší. Do problémů se můžeme dostat i jen několik stovek metrů od bezpečného přístavu.  
Přesto však jsou ve Středomoří místa, která jsou nebezpečnější, než ta ostatní. Velmi důležitým faktorem zde je počasí. Tato místa jsou významná právě především kvůli rozmarům počasí. 

 

 

Gibraltar

Gibraltar odděluje Středomoří od Atlantického oceánu. Nebezpečný je především kvůli husté dopravě v úžině, větru který zde zesiluje a mnohdy také špatné viditelnosti. Probereme si jednotlivé potíže jednu po druhé.
Velice čilý dopravní ruch v úžině je překážkou především v její střední části, kde je plavební dráha. Pokud křižujeme proti větru, neměli bychom tak činit v plavební dráze a už vůbec se zde nemůžeme dožadovat úhybných manévrů nákladních lodí. Pokud se pouštíme přes plavební dráhu, máme tak dělat v nejkratším možném směru. Přednost nemáme.

 

 

 

Vítr zde vane především východním nebo západním směrem a v úžině výrazně zesiluje. K tomu se přidává i silný proud. Snažit se úžinu projet proti směru větru, vane-li silněji než 6°B, bývá velmi zdlouhavé a nepohodlné. Vítr zde navíc na mnoha místech, kde se střetává s proudem, zvedá velmi nepříjemné vlny. Pokud není počasí vhodné pro plavbu v úžině, je lepší si počkat, až se vítr utiší nebo otočí.

Dalším nebezpečím zde pro nás může být špatná viditelnost. Střetává se zde chladný Atlantik s teplejšími vodami Středozemního moře. Za určitých podmínek může být výsledkem mlha, která ve spojení s hustým provozem je pro jachtaře mimořádně nebezpečná.

 

 

Při plavbě Gibraltarskou úžinou je dobré věnovat pozornost tabulkám přílivů a proudů v oblasti. Pokud si vybereme správný čas, proudy pomohou. Úžinou můžete křižovat celý den, nebo ji prolétnout za 2,5 hodiny.


Lyonský záliv
Lyonský záliv a celá oblast západně od Korziky je místem, kde může velmi silný mistrál působit jachtám veliké problémy. Mistrál v těchto místech je vítr rozdílný od chorvatského maestrálu, který je větrem dobrého počasí a nefouká silněji než 5°B. Mistrál je severozápadní vítr, který může dosáhnout až síly orkánu.

 

 

Vane nad Středomoří především údolím řeky Rhony. Prudký vítr proniká nad ohřáté Středomoří. Může mít souvislost s přecházející frontou, stejně jako může přijít i bez této spojitosti. Silný mistrál se může dostavit za zcela jasné oblohy a vydrží foukat několik dní. Západní část Středomoří je prostá ostrovů a proto zde silný vítr dokáže zvednout podobně vysoké vlny jako na oceánu, ale kratší a tím i nebezpečnější.

Mistrál nepřichází postupně, jako například chorvatské jugo, jeho příchod bývá velmi náhlý, spíše se svou charakteristikou podobá bóře. Nejsilnější mistrál vane v údolí řeky Rhony, zasahuje však mnohem rozsáhlejší oblast, od španělských hranic až téměř po hranice italské. Celé jižní pobřeží Francie tak může být tímto větrem zasaženo. Jachtaři tedy musí v této oblasti pozorně sledovat předpovědi počasí. Nejsilněji fouká mistrál v zimním období, i v létě však může být vpád tohoto větru velmi prudký.

Bonifacio

 

 

Oblíbeným jachtařským terénem je úžina Bonifacio mezi Korzikou a Sardinií. Je plná nádherných ostrovů, okolní městečka lákají mnoho turistů. Má i svá nebezpečí. V oblasti je mnoho mělčin a skalisek. Další nepříjemností jsou zde i časté bouřky. Výhodou je, že je možné najít mnoho kotvišť, kde se můžeme schovat. To však už nebývá na pořadu dne ve chvíli, kdy se do oblasti dostaneme v noci za špatného počasí a cesta do bludiště ostrovů by mohla být cestou do pekel. Stačila by drobná navigační chyba a ocitli bychom se na útesech.

Výběru kotviště v případě, kdy hrozí příchod bouřek, je nutné věnovat velikou pozornost. Vítr se v bouřkách točí a kotviště, které se zdálo být bezpečné se pro nás může stát velmi rychle bezvýchodnou pastí.
Průjezd oblastí Bonifacia je za horšího počasí dobré plánovat na denní hodiny. Vše je sice dobře osvětleno majáky, za silného deště se však může viditelnost snížit tak, že nám majáky zmizí a my rychle ztratíme orientaci.

 

 

 

Oblast Liparských ostrovů

Oblast Liparských ostrovů je další oblíbenou jachtařskou lokalitou. Tento trojúhelník sevřený mezi špičku italské boty a Sicílii, se čas od času stává kotlem, ve kterém se vaří jedna bouřka za druhou. Může se stát, že zde nejsou přesné ani předpovědi meteorologů. Je to zaviněno vysokými horami jak na straně Sicílie, tak i na straně italské. Nebezpečí je navíc znásobeno i nedostatkem bezpečných kotvišť.  
Nejhorší kotviště je na Stromboli. Zde se stojí v podstatě na otevřeném moři. Jediná mělčina zde, kde je možné zakotvit, je vystavena vlnám, které si s jachtami pohrávají. Kotva zde špatně drží, proto zanechat jachtu bez dozoru a vyrazit na vrchol ostrova sledovat noční řádění sopky, je riskantní.

Mesinská úžina
Dalším nebezpečným průlivem je Mesinská úžina, oddělující Itálii od Sicílie. V nejužším místě je široká jen 1,5 míle. Proplouvá tudy mnoho obchodních lodí a provoz doplňují i početné trajekty, které zajišťují dopravu na Sicílii.

 

 

 

Také zde je plavební dráha a malé lodě se nesmějí plést velikým do cesty. Nebezpečím je i proud, který mění směr s přílivem a odlivem. I zde je dobré znát čas, kdy jdou proudy směrem severním a kdy směrem jižním.

Spíše atrakcí než nebezpečím jsou již dnes víry, jimž dominuje slavná Charybda. Ještě v předminulém století byly mnohem nebezpečnější, avšak po jednom z nesčetných místních zemětřesení se změnil tvar dna a víry jsou již slabší.

Otranto a Korfu
Otranto je spojnicí mezi jižním Jadranem a Jónským mořem. V této oblasti převažuje v létě severozápadní vítr, proud teče u italských břehů na jihovýchod. Pokud se chceme vydat k severu, plujeme zde jak proti větru, tak i proti proudu. 
V této oblasti však hrozí v letních měsících ještě jedno nebezpečí a to dost neočekávané. U severozápadního pobřeží Korfu se můžeme setkat s  mlhou. Mlha je jen velmi nízká, ale to na věci nic nemění. Ostrovy kolem pak na jistotě nedodají. V těchto případech je nutné snížit rychlost a pozorně sledovat okolí.

Egejské moře

 

 

Krásy Egejského moře jezdí obdivovat nejeden jachtař. Moře mezi Řeckem a Tureckem však nepatří v létě ve svém středu mezi snadné jachtařské terény. Od začátku června do konce září zde často fouká nepříjemný vítr zvaný meltemi. Jde o vítr severních směrů (stáčí se od severovýchodu, přes severozápad až téměř k západu na jižním pobřeží Turecka. Často dosahuje síly až 8°B. Na otevřeném moři zvedá krátké a vysoké vlny, proti kterým se jen velmi těžko pluje. Nejsilnější je tento vítr ve středu celé oblasti a může vát až týden nepřetržitě. Velmi nepříjemné jsou navíc poryvy větru, které zasahují kotviště na závětrných stranách ostrovů. Síla větru je v nárazech ještě o 2°B silnější, než vítr na otevřeném moři. Proto ani v místech, kde bychom měli stát na kotvě v klidu, tomu tak není. Mnohem lepší je v tomto směru situace na západě Egeje u řeckého pobřeží