Na IMOCE je to náročné a někdy brutální...

Milan Koláček je prvním Čechem, který absolvoval regatu na jachtě IMOCA. Zeptali jsme se Milana, jak závod probíhal, jak náročné byly podmínky, co je na IMOCE nejtěžší, jakých výkonů dosahuje atd. Zítra se něco dozvíme o foilech, jejich trimování o letu nad hladinou a Milanových plánech.

Milane, zúčastnil ses offshore regaty Rolex Fastnet Race na palubě jachty IMOCA. Jsi prvním Čechem, který IMOCU v závodě vyzkoušel. Jaké byly tvoje pocity na palubě? 

Je to velká loď, extrémně výkonná. Síly jsou mimořádné. Člověk musí být velmi koncentrovaný co se manévrů týče, posloupnosti úkonů a jejich provedení. Chyby loď neodpouští a stojí velmi mnoho energie, je napravit. Každopádně je to velmi výkonný stroj na všechny kurzy a síly větru. Neuvěřitelnou stabilitu a plavbu v minimálním náklonu zajišťují foily nové generace. Loď má enormní zrychlení při odpadnutí na boční kurzy. Je to jako když šlápnete na plyn v silném autě.

Z Lorientu rovnou na start

Ano, velká většina jachet IMOCA pluje přímo z Francie. Vyhnou se tak i kontrolám v Anglii a zbytečně komplikované logistice týmu do Solentu a zpět. S lodí není možné kotvit bez velkých fendrů a pomocného zodiaku. Kdo může, ten se tomu vyhne. Jsou i týmy, jako například my, které připlují přímo z Lorientu na start a po proplutí cílem odplují znovu rovnou do domovského Lorientu.

Do Solentu jsme pluli cca 30 hodin. Měli jsme několik hodin rezervu. Proto jsme se v závěru loudali podél anglického pobřeží, abychom zabili čas. Na palubě při přepravě byli dva další členové týmu, kteří vyskočili chvíli před startem do vody a nabral je místní chlápek na člun. Vylodil je v Hamble, odkud se dopravili zpět do Francie. 

Náročné podmínky

IMOCA lodě startovaly 1215 UTC, kdy vítr nebyl ještě nejsilnější.  Přesto jsme měli na startu stálých 25kn a v nárazech 30kn. Startovali jsme s kosatkou J3 a 2 refy na hlavní plachtě, jako velká většina lodí IMOCA.

Nejintenzivnější a nejtěžší byl samotný start a vyplutí ze Solentu na otevřené moře. Třicet křižujících se lodí IMOCA plus nějaké katamarány, které jsme dojížděli z prvního startu. Velmi malý manévrovací prostor a zběsile jedoucí lodě mezi 12-15 uzly na stoupačku.

Nejsilnější vítr a proplutí frontou přišly naštěstí až na otevřeném moři (v našem případě podél anglického pobřeží). Viděli jsme nárazy větru 36kn. Na této lodi se člověk velmi špatně pohybuje. Nárazy do vln jsou brutální a otřesy mimořádné. Člověk se musí mít neustále na pozoru a pevně se držet.

Stoupali jste téměř až k Fastnetu. Jak rychle jede jachta na stoupačku a jak ostře (TWA)?

TWA je spíše kolem 52-54. Je také potřeba brát v úvahu že vítr je více stočený ve výšce 30m.  Což je více, než jsme zvyklí na lodích 10 - 15m dlouhých.  V Irském moři jsme jeli spíše 60-70 TWA. Cílem bylo, jet co nejrychleji na sever pro změnu větru. A poté levobokem na boční vítr dosurfovat k Fastentu, kde jsme byli ve 0300UTC v pondělí ráno. 

Až 35 uzlů…

Od Fastnetu to byl zadobok. Vypadalo to jako pohodová plavba rychlostí kolem 20 uzlů. Je jasné, že tracking neukazuje okamžité rychlosti, jakých rychlostí jste v této fázi závodu dosahovali? Letí jachta v té chvíli na foilech?

Od Fastnetu ke Scilly Islands jsme jeli spíše na zadobok. Plná hlavní plachta, J0 na bowspritu a J3 jako staysail. Loď jela velmi rychle. Čím více jsem se dostávali na jih, tím jela rychleji, protože vítr zesiloval. Rychlost byla stabilně kolem 22-25kn.  Ve chvíli, kdy jsme se dostali do La Manche, jsme s lodí vyostřili a změnili jsme konfiguraci na J2 a hlavní plachtu. Od té chvíle jsme měli TWA kolem 105-110 a rychloměr stoupal na 34kn. Pruměrná rychlost byla přes 25kn. Loď velmi často letěla vzduchem a opírala se jen o foil, kýl a závětrné kormidlo. Byla to zběsilá jízda. Byli jsme nonstop u vinšen , připraveni korigovat trim. 

Které místo závodu bylo pro vás nejnáročnější?

Výjezd ze Solentu. Giancarlo řídil a já musel dělat veškerou fyzickou práci a navigaci k tomu. To je náročné…

Pokračování zítra...