Kotvení na dvě kotvy

Na lodi vozíme dvě kotvy, kotvíme ale jen s jednou. Jak se kotví se dvojicí kotev a kdy? Někdy jsou k vidění i situace kuriózní, které rozhodně ke zvýšení bezpečnosti na kotvě nevedou.
Jeden příklad za všechny. Možná si bude myslet, že si vymýšlíme, ale je to příběh ze života. Do zátoky na Tijat připlouvá jachta hrdě nesoucí českou vlajku. Připlouvá až k pobřeží. Tak blízko, že by bylo málem možné vystoupit z přídě na břeh suchou nohou. Z přídě je spuštěna kotva. Nyní opatrný skipper couvne s lodí o 10 metrů a spustí další kotvu ze zádě. To už vypadá zajímavě. Množství vypuštěného kotevního lana odpovídá měření hloubky pod lodí. Není to vše. Ze svých zásob vytahuje na bezpečnost dbající skipper kotvu třetí. Kterou spouští z druhého vazáku na zádi. Po poctivě odvedené práci ve stylu Pat a Mat je čas na pivo.
Výše zmíněná loď sice naházela do moře vše, co bylo na palubě k dispozici, ale rozhodně nebyla dobře zakotvená. Více železa na dně neznamená vyšší bezpečnost. To si nyní vysvětlíme.
Co udělá jachta stojící na kotvě při změně směru větru? Stočí se proti větru přídí. Minimalizuje svůj odpor proti větru. Chceme-li z nějakého důvodu stát na dvou kotvách, obvykle se snažíme jí to  umožnit.

Kotvy do V
Kotvíme-li na dvě kotvy, obě spouštíme z přídě. Spustíme první kotvu, vypustíme dostatek řetězu a necháme se snést po větru. Nyní si najedeme na místo bokem od první, kde budeme spouštět druhou kotvu (obvykle bývá mezi kotvami úhel cca 45°), vypustíme ji a znovu zacouváme. Nakonec se snažíme správně nastavit délku obou kotev. To může být časově náročné.
Pokud by byl vítr stálý, může loď víceméně viset na obou kotvách. Obvykle tomu tak není a vše drží jen kotva jediná. Tento způsob můžeme použít tam, kde je třeba zabránit volnému otáčení lodě na kotvě, kde je nutné zmenšit kruh, ve kterém se točí. Někdy se uvádí, že je možné takto zakotvit i tam, kde dno méně drží. Pokud však nedrží jednu kotvu, nebude držet ani dvě. Máte jen větší šanci, ale nic víc.

Bahamian moor
Jde o způsob, který se používá v úzkých průlivech, kde proud mění směr. Znovu se spouštějí dvě kotvy z přídě, jedna je před lodí a druhá za ní. Spustíme první kotvu proti proudu a zacouváme dvojnásob daleko, než jaká bude nakonec délka řetězu. Nyní spustíme druhou kotvu, kterou vypouštíme, zatímco první zkracujeme.Výhodou tohoto způsobu je, že se loď pohybuje na velmi malém prostoru.

Dvě kotvy za sebou
Je-li třeba maximálně posílit kotvu, můžeme mít na řetězu dvě kotvy za sebou. Použijeme ještě jeden kotevní řetěz, kterým nastavíme řetěz k hlavní kotvě. Nejprve spouštíme druhou kotvu, až je vypuštěn celý řetěz druhé kotvy, spouštíme teprve kotvu hlavní. Tento způsob můžeme využít tam, kde kotva hůře drží, nebo za extrémních podmínek.

Ano nebo ne?

Jsou tedy situace, kdy se dvě kotvy používají. Není to ale běžné. Primární je zakotvit dobře na jednu kotvu. Tak, aby kotva opravdu držela. Abychom si tím byli jistí. 

I když hrozí příchod bouřlivého počasí, stále bych preferoval stání na jedné kotvě. Vypuste maximální možnou délky řetězu, případně řetězu a lana. Zaveďte kotevní hlídky.

Pokud kotva přestane držet, jednu kotvu snadno vytáhnete. U dvou kotev to tak jednoduché není. Mohou být zamotané a může také dojít k namotání lana sekundární kotvy na lodí šroub. A pak už jste docela v prdeli.