Detaily z nehody PRB

Závodní jachta PRB vedená Kevinem Escoffierem se potopila v Atlantiku 840 mil jihozápadně od Kapského Města. Potopila se během několika desítek vteřin. Skipper stihl jen sáhnout po obleku TPS pro přežití a záchranném ostrůvku.

Těžko uvěřitelná zkáza

Těžko si představit, že se loď zlomí napůl přímo pod nohami. PRB se rozlomila ve vlně. Foukalo 27 uzlů. Rána a špička lodě směřovala 90° k nebi.  Neuvěřitelný pohled. Během vteřin byla všude voda. Loď se rozlomila napůl - záď byla pod vodou a špička před stěžněm směřovala kolmo vzhůru. Kevin Escoffier stále jen stěží může uvěřit tomu, co se mu stalo. 

Volání o pomoc

Stihl jsem jen poslat zprávu týmu: „Potápím se. Nedělám si legraci. MAYDAY.“  Mezi chvílí, kdy jsem trimoval plachty a okamžikem, kdy jsem v záchranném obleku opouštěl loď, byly stěží dvě minuty. Vše bylo strašně rychlé.

Evakuace

Sáhl jsem pro záchranný oblek, který nikdy neuklízím. Všude byl kouř, hořela elektronika.  Chtěl jsem vzít i grab bag, ale voda stoupala a nemohl jsem se k němu dostat.

Šel jsem pro záchranný ostrůvek, ale bylo to složité, protože se celá záď rychle potápěla. Vytáhl jsem ostrůvek na palubu. Chtěl sjem zůstat na palubě co nejdéle, protože loď je bezpečnější útočiště a lépe se hledá než ostrůvek. Byla ale po palubu pod vodou. Pak se začala naklánět a mě spláchla vlna i s ostrůvkem. Tím bylo jasné, co dál. Osobní AIS nosím v kapse jachtařských kalhot. Vytáhl jsem ho až v záchranném ostrůvku. Být v záchranném ostrůvku v 35uzlovém větru vás moc neuklidní, ale byl jsem překvapen, jak je ostrůvek stabilní.

Prodloužené čekání

Uklidnil jsem se, když jsem poprvé uviděl Le Cama. Stačili jsme na sebe zakřičet, že se vrátí. Byl jsem připraven zůstat v ostrůvku až do rána a připadalo mi to vzhledem k podmínkám bezpečnější. Vítr měl slábnout a moře se mělo zklidňovat. Byl jsem si jistý, že ráno mě v klidnějších podmínkách najdou a zachrání. V ostrůvku jsem se napil, něco snědl a čekal jsem na ráno.

Záchrana

Nad ránem jsem slyšel flatrovat plachtu. Podíval jsem se ven a uviděl znovu Jeana le Cama. Byl 100, možná 200 m daleko. V plánu bylo najet do mého návětří a nechat na mě jeho loď splout. Byl ale rychlý a přejel mě asi o 5 metrů. Měl tam třetí ref na hlavní. Hodil mi lano s kruhem a podařilo se mi ho chytit. Oba jsme přitahovali, a když jsem byl blízko, skočil jsem. Na zádi jsem se chytil trubky, která spojuje kormidla. Vylézt na palubu ve vysokých vlnách a v neforemném záchranném obleku není snadné. Ještě že jsem v solidní kondici…

První slova

Objali jsme se a první Jeanova slova byla: “Do prdele, tak jsi tady. Nebylo to jednoduchý!” “Zkazil jsem ti závod, jel jsi dobře,” odpověděl jsem. “Nevadí, naposled jsem to zkazil já Vincentovi Riou”.

Ve čtvrtek od 20:00věnujeme část online přednášky o Vendée Globe této nehodě a jiným nehodám v minulosti.