Nepříjemné překvapení
O zvýšení paušální platby pobytové taxy pro majitele jachet jsme již psali. Proti tomu, co bylo třeba zaplatit letos, se ceny zvedly až na téměř devítinásobek. To už je zdražení, který hravě strčí do kapsy i náš český máslový problém posledních dnů.
Vždyť s takovými poplatky placenými na kapitanátu bude nutné, postavit ke každým dveřím černého šerifa, neboť sejfy na lodních úřadech se stanou lákavými zdroji hotovosti.
Jak se k tomu postaví majitelé?
V první řadě by mě zajímalo, jak se k tomuto problému postaví majitelé jachet, které bych tímto rád poprosil o komentář k celé věci. I když vlastnictví jachty v Chorvatsku není samo o sobě levné a mohou si ho dovolit jen někteří, i pro ně je poplatek přes 1000 EUR za rok (7700 Kn) citelný. A to se bavíme jen o poplatku za pobytovou taxu a nikoli o další složce poplatku za povolejí k plavbě, kterou je poplatek za bezpečnost plavby. Ten snad zůstává tam, kde byl.
Pojďme se například podívat na to, kolik procent činí tento poplatek z ceny celoročního stání v maríně u jachty dlouhé 12,1 m. Vybrali jsme si schválně ACI marínu Skradin, ve které má svoji jachtu jeden z našich čtenářů. Cena ročního stání pro 13 m loď je 36 080 Kn. Pobytová taxa za rok bude nyní činit více než 21 % z ceny ročního stání. No potěš pánbůh!
V této chvíli jsou na tom vlastně lépe majitelé jachet v dražších marínách, protože boravišna taxa bude proti ceně stání v maríně percentuálně menší.
Logika věci
Proč se chorvatská vláda pro tento krok, který vyvolá velkou nevoli, rozhodla? Poslední dva roky byly turisticky velmi dobré. Chorvatsko je bezpečnou zemí v Evropě. A to se cení. Překrásné pobřeží objevili i ti, co o něm zatím neměli ani potuchy.
Svojí finanční situací zapadá Chorvatsko do jižní části Evropské unie. Co to znamená? Že má dluhy, kam se podívá. Každý příjem do státní kasy je dobrý. Domácí si vždy najdou cestu, jak se daním vyhnout (navzdory EET). Proč tedy nevymáčknout peníze přímo z turistů?
Turisty je možné zmáčknout, ale opatrně. Co když zvolí jinou destinaci? jestli poletím k moři do letoviska v Chorvatsku, Bulharsku, nebo Itálii, je vlastně jedno. Je třeba sáhnout po těch, kteří tak snadno odjet nemohou.
To jsou jachtaři. Navíc je tu výhoda, že majitelé jachet jsou na tom finančně dobře, proto by se jich zdražení nemuselo tolik dotknout. A i kdyby! Ať zkusí odjet! Mají kam? Maríny na jihu Evropy jsou plné a podobných lokalit, jako je Chorvatsko, není mnoho. Ano, Egej nebo Jónské moře v Řecku, ale to jsou místa, která jsou dopravně náročnější.Majitel jachty je zkrátka slepice, kterou by mělo být možné trochu oškubat.
Chceme drahou turistiku
Již delší dobu slýcháme z úst chorvatských představitelů, že chtějí drahou turistiku. Toto je krok, který jde v duchu těchto zvolání. Ano, vyženeme nedostatečně majetné majitele jachet a ti uvolní místa pro evropskou smetánku.
Nemusí ale vyjít. Mnozí z těch, kteří na Jadranu své lodě mají, jsou důchodci. Sice movití důchodci, ale důchodci. Jejich majetek už neroste a drastický růst cen je může vyhnat. A nové jachty přijet nemusí. To není tak jisté. Kdo chtěl v Chorvatsku být, ten už tam je, kdo tam není, asi se mu tam nechce.
Opomíjený faktor
Bavíme se o zvýšení poplatků pro turisty v Chorvatsku. Je to chorvatská země a výše jejich poplatků je jejich rozhodnutím. S tím nic nenaděláme. Zdá se však, že se zapomíná na jeden faktor, který nakonec může mít větší váhu, než absolutní výše poplatku. Jde o zvonění v uších, které zůstane ještě dlouho poté, co je poplatek zaplacen: „Ksakru, dělají si ze mě dojnou krávu! Platit se musí, ale toto už je absurdní! Za co!!!“
Tento špatný pocit může vést k odplutí z finančně náročných vod. Ale také nemusí! Může ale vést k menší ochotě tam utrácet. A tak se nakonec může ukázat, že poplatek se zvýšil, ale celkově nula od nuly pošla. A všichni jsou jen nasraní.