Jak zničit mořské dno

Byl jsem svědkem situace, kvůli které by snad mělo být zakázané kotvení. Devastace mořského dna ve stylu ruchadla bratří Veverkových.

Stáli jsme v zátoce Stiniva na Hvaru. Je tam kamenné molo, zbytek zátoky je hluboký cca 10 – 12 m, až blízko u břehu se dno zvedá. Zátoka je na kotvení poměrně úzká. Dříve bývalo celé dno zátoky porostlé lukami mořské trávy Posidonie. Dnes již je Posidonie na méně než 50 % a mnohé porosty jsou tak rozdrobené, že jsou na cestě k zániku. V Posidonii kotva nedrží.

V zátoce se pokoušela zakotvit Bavaria 46 s charterovou posádkou kdovíodkud. Loď měla nefunkční vrátek. Posádka si připravila na palubu tak 25 m řetězu a spustila kotvu na dno. Následoval test kotvy. Couvání, couvání, couvání, tak dobře 75 m. Neuspokojivý pokus!

Následovalo ruční vytažení kotvy, při kterém se shazovaly z kotvy zbytky Posidonie. 

Popojet do další brázdy a stejný postup. Kotva na dno, orání zátoky, kotva ven.

Tato mořskému dnu nelibá činnost trvala s přestávkami dobře dvě hodiny. Od dalšího zkypřování mořského dna byla jachta odrazena až přicházejícím soumrakem. Tehdy se sebrala a zmizela do tmy.

Na dně po ní zbyla poušť.

Připomínám, že 20 % mořských živočichů ve Středomoří je odkázáno na porosty Posidonie. Dříve rybáři, který v zátoce žije, stačilo zajet pro večeři do zátoky. Dnes musí daleko na moře. Devastaci se už v minulosti snažil zabránit cedulí se zákazem kotvení na vnější straně mola. Neúspěšně.

Upozornění na závěr

Práve jsem se byl koupat. Zavírejte v prosím v zátokáchna kotvištích fekální tanky...