Z Dubrovníku do Černé Hory

úterý 14. října 2025

Jirka Pacák při plavbě z Šibeniku na Maltu zajel také do Černé Hory, respektive do Boky Kotorské. Jak vypadala úřední mašinérie při plavbě mimo Evropskou unii?

V Dubrovníku v přístavu Gruž v budově se žlutým čtvercem a velkým Q šlo vše hladce. Nejprve kapitanát, kde jen okopírovali crew list, a pak policie s doklady. A celnice. Ta opět kopírovala ostošest. Vše ale šlo rychle, zdržel nás víc nákup chleba a vody. V Dubrovníku má úřad otevřeno nepřetržitě.
„Už se nikde nezastavujte,“ zdůraznil úředník. Na cestě je sice ještě poslední chorvatský přístav Molunat, ale po odhlášení tam není zastávka možná. Chorvaté odplutí hlídají.

V Boce Kotorské

Plavba podél pobřeží byla v klidu, jen jsme si občas pomohli motorem překonat fleky nicotného větru. Za poloostrovem Prevlaka začíná hluboký záliv Boka Kotorská.

Celou Boku jsme motorovali proti slabšímu protivětru. Byla noc, chladno, a chtěl jsem už mít nohy pod dekou. Po jedné hodině v noci a po osmi hodinách plavby vyvazujeme loď bokem přímo před okny celnice. Hned ráno to úředníka zarazilo a ptal se, kdo nám to poradil. Však bych i já celní prostor přehlédl, kdybych nedostal radu od kamaráda Koudyho z jeho minulých plaveb.

Zaplul jsem sice co možná nejhlouběji do kanálu (hloubka pořád přes 4 m), ale stejně nám do zádi nad ránem tloukly nepříjemné vlny. Tak moc jsem trpěl s lodí, že jsem se nakonec oblékl a zkoušel to zlepšit. Povedlo se. Dva nepotřebné fendry jsem osadil delšími lany a fendry napříč osou lodi nasoukal vzadu pod loď. Konce uvázal u vinšen a rozbil jsem tak jinak zcela plochou záď. Příště dám i víc než jen dva fendry – hodně se to zlepšilo.

Úřední kolečko

Celnice od 7 do 22 hodin. Ale až v 8 jsem vyrazil na kolečko: Harbour office, policie, carina. Office samozřejmě až od 9 do 13. Naštěstí se fronta vytvořila až za mnou.

Přístavní úřednice naťukala vlastní crew list podle pasů a ID. Zaplatil jsem vinětu na jeden den za 15 € (jde i týden, měsíc, rok). Kopie registrace a pojištění lodi, papír od majitele, že mi loď svěřil dobrovolně – toť vše.

Na policii mi připadalo, jako by kontrolovali to, co udělali o patro výš. A zase se kopírovalo. Nejvíc v poho byl celník – ten si jen od policistky vzal kopie a šel zase na kávu.

Celnice není parkoviště

Bohužel mi ulítl dotaz, zda tam můžu na tři hodinky zůstat – a to jsem neměl dělat. Ne, možné to není, je to přeci úřad, a ne veřejné parkoviště. Vymluvil jsem se tedy, že jdu zjistit možnosti do maríny, a rychle jsem se proběhl po starém Kotoru. Stihl jsem nejnutnější. Kafe a snídani. To už bylo před jedenáctou a já měl v plánu ještě před 13. opět kolečko check-outu. Nepomohlo ukecávání. Tak jsem na 45 minut vyplul na projížďku po zátoce (hodně dlouho jsem připravoval odplutí). Po opětovném připlutí stejně byli všichni zaměstnanci zase někde na kávě, tak jsem ještě jednu stihl také.

Pak už byl ale čas se odhlásit, absolvovat znovu kolečko a vyplout. Před námi byla plavba kolem Albánie do Řecka na Korfu. Měl foukat svižný zaďák

A ještě informace z maríny Kotor. Noc by nás zde stála 67 euro. Plujeme na Bavaria 46 Cruiser.

Tagy: Chorvatsko Černá Hora hranice celnice Kotor