Vítr je ropou zítřka

Norský miliardář Kjell Inge Rokke, jehož bohatství vyrostlo na ropě a plynu, řekl, že je čas pro investice do obnovitelných zdrojů energie. Především měl na mysli vítr.

Jednašedesátiletého miliardáře, který zbohatl na fosilních palivech, je možné jen těžko podezírat ze sentimentu k zelené ideologii, jak příklon k obnovitelným zdrojům energie nazýváme u nás. Těžba ropy a plynu stále zůstává hlavním směrem Rokkeho investic, ale sám říká, že je čas začít pracovat na změně. Obnovitelné zdroje budou fosilní paliva nahrazovat a Rokkemu se zřejmě nejvíce zamlouvá kombinace větrných elektráren a produkce vodíku. To jsou směry, kam jeho současné investice proudí.

Slabinou větrných elektráren je jejich „neřiditelnost“. Vítr fouká, nebo nefouká. Energie může být přebytek, nebo nedostatek. To je velká překážka, která vyžaduje nějakou formu skladování energie, která by vykrývala nedostatky. Vodík v tomto směru může takovou formou uložení energie být. Jeho výroba je sice energeticky náročná, ale za použití větrných elektráren je naprosto ekologická, a navíc je vodík produkován ve chvíli, kdy je energie přebytek.

Velká část Evropy se nyní přiklání k dalším a dalším změnám v energetice, které vedou k většímu využívání obnovitelných zdrojů. Unie pro tento směr chystá masivní dotace, které mají změnit energetický mix ve prospěch zelené. Dokonce i uhelní Poláci pochopili, že je to pro ně zajímavá příležitost.

My však máme svou léta budovanou skepsi. Přišel s ní modrý pták Klaus a pokračují s ní i další po něm. Hradní klika má svou atomovou budoucnost. Kdyby utajené penězovody měly odvést z atomové zakázky pouhé procento, již to by byl důvod, aby poradci radili jak nezavření.

V současné vládě je hlavním bojovníkem proti zelenému dogmatu místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy, tedy trojjediný Karel Havlíček. Kdyby celý svět topil doma větrem, dvojnásobný ministr bude stát na mrazu, protože zelené nevěří.

Někdo tomu říká zdravá skepse. Mně to přijde jako umanutost.