Strašení na řecko-tureckém pomezí

Jirka Pacák je se svojí posádkou na zpáteční cestě z ostrova Rhodos do Atén. Při noční plavbě poblíž ostrova Kos byli zaskočeni nenadálou návštěvou.

Situace na řecko-tureckém pomezí již dlouhá léta nevypadá, jako hranice mezi zahrádkami dvou borců z jedné party. Může-li Turek udělat Řekovi něco špatně, tak to udělá, i kdyby ho to samotného mělo bolet. Dva partneři v NATO mají dlouhou společnou hranici. Pro Turka je pozice dělící čáry historickou křivdou, a kdyby to bylo jen trochu možné, rád by ji posunul k západu. Nemožnost takového kroku si však uvědomuje i bláznivý koňský handlíř, který se má již hezkých pár let v Ankaře za sultána. Tak alespoň škodí posíláním uprchlíků na řecké ostrovy.

Právě proto je dnes noční plavba na pomezí tureckých a řeckých vod adrenalinovou záležitostí. V noci ze soboty na neděli „zónou dotyku“ plul Jirka Pacák s posádkou. Kolem půlnoci se se pohybovali nedaleko města Kos, když se k nim bez světel přiblížila loď pobřežní stráže. Připlula na pár metrů a oslepila hlídku v kokpitu silným reflektorem. Následovaly otázky, kolik je osob na palubě, odkud je loď, odkud a kam plují… To vše na pár metrů okénkem hlídkové lodě.

Pacák zřejmě znal správné odpovědi, protože následně světlo zhaslo a pobřežní stráž zmizela ve tmě.

Následovala plavba na Kalimnos, krátký odpočinek u celního mola a pokračování v plavbě na ostrov Patmos. Vítr však vál do úst, a to, jak známo, zdržuje. Proto nakonec padlo rozhodnutí o zkrácení etapy. Patmos by znamenal příjezd za tmy. Alternativním cílem se stal Leros. Stání na mooringu v Lakki bylo za 20 eurokun. V porovnání s Chorvatskem to je za hubičku. Přístav ale nevyniká atraktivitou, proto se po ranním frapé posádka rozhodla pokračovat na mnohem fotogeničtější Patmos, kde by měla zakotvit během dneška.