Ráno fouká vítr z Asie

úterý 19. května 2026

Vyplouváme ze severu Lerosu. Klidné ráno, hladina v zátoce jako zrcadlo. Slabá noční bríza fouká z Asie. Plujeme na ostrov vraků Fourni a na zelenou Ikarii.

Včera odpoledne nebe ošklivě zešedlo a spadlo pár kapek. Vítr foukal od jihu, od Kalymnosu, od Kosu. Propluli jsme úžinou mezi Kalymnosem a Lerosem a mířili do Agia Marina na východním pobřeží ostrova.

Leros

Hluboká zátoka, několik plachetnic na bóji, přístav uzavřený zdí kopírující pobřeží. Hbitý děda na pobřeží nás láká na místo u nábřeží mezi rybářskými loďkami. Místo pochybné, plné lan. Jsme nejistí. Rybář z lodě stojící na vjezdu do přístavu říká ne, nezajíždějte tam. Vypadá důvěryhodněji. Pokračujeme dále k severu do zátoky Plakoytí. Je uzavřená, krytá ostrovem, krytá od jižního větru, který foukal. Ideální místo na kotvení. V rozměrné zátoce s námi tak 8 jachet.

Klidná noc, klidné časné ráno s lehkým asijským vánkem. Vyplouváme na sever. Mezi Lipsi a Arki na pravoboku a Patmosem vlevo míříme k Fourni. Do úžiny mezi Fourni a Thimaina. Vítr slabý, vlastně žádný. Plujeme na motor.

Nejde autopilot a hloubka

Ráno nenaskočil autopilot. Mapový plotter běží, ale autopilot, rychlost větru a hloubkoměr stávkují.

Hloubku jsme schopni odhadovat s přesností na 10 metrů. Snad to stačí. Absence autopilota vyžaduje lidského asistenta. Trochu to křižujeme. Třikrát jsem plul přes Atlantik a třikrát nešel autopilot. Tak proč by to nešlo.

Souostroví vraků

Fournoi je členitý ostrov oddělený od vedlejšího Thimaina jen úzkou úžinou, kde dokáže vítr mimořádně sílit. Teď ale žádný nefouká. Je to ostrov, respektive souostroví vraků. Kolem břehů bylo objeveno více než šest desítek vraků od archaických časů do středověku. Lodě plné amfor, soch, pokladů, skončily na rozeklaných březích ostrovů, ostrůvků, útesů. Souostroví stálo na trase starověkých obchodních cest, členité pobřeží bylo bezpečným přístavem. Také pastí. Meltemi zde dokáže sílit, přelévat se přes vysoké hory, zrychlovat v úžině mezi kilometr vysokou Ikarií a ještě o polovinu vyšším Samosem.

Přístav na Thimaině není velký. Postavili jsme se na vnější stranu mola, příď mimo molo, aby bylo místo na ferry z vedlejšího Fourni. Prošli jsme přístav a zjistili, že navzdory pilotu by byla více než dostatečná hloubka i u nábřeží. Kolik? Nevím. Odhad ke 3 metrům.

Perutýn a množení

V přístavu plaval perutýn. První, kterého jsem viděl naživo. Tedy naživo. Byl mrtvý. I na mrtvém jsou vidět ploutve vypadající jak péra. Žádná paráda to už ale není. Chcíplotina je málokdy parádní. Hezká ryba, nehezká, je to zavlečená potvora bez nepřátel, která se množí a množí.

S množením se na Thimaině je to asi těžké. Potkali jsme cca 10 osob celkem. Minimálně dvě z toho byly vnitroostrovním množením postižené. Dvacet procent postižených je dost. Daň za ostrovní klid.

Ikaria a kotvení v maríně

Den jsme skončili v maríně na Ikarii. Stojí se tam bokem. Pro nás už místo bokem nebylo. Tak jsme stáli na kotvě přídí. Kotvení v maríně. Specialita Ikarie.

Čekal nás výlet na motorkách…

Tagy: Řecko jachting Egejské moře Ikaria Leros Fourni Thimaina