Proč nerolovat v silném větru genu

Stoupačka v silném větru, loď se naklání, je to na hraně. Proč se vyhnout zarolování geny? Proč zmenšení této plachty nechat až jako poslední možnost?

Dnes už je doba velikých 130% předních plachet pryč. Nevýhodné na bočák a zaďák, kdy se nemusí dostávat výkonu, naproti tomu velká výhoda při stoupačce. Je možné začínat s jejich refováním mnohem později.

Zmenšujeme-li přední plachtu navíjením na rolfok, vytváří se za stěhem pytel s hlubokým profilem. Úhel možného stoupání proti větru se výrazně zvyšuje. Už je třeba zapomenout na 45°, bude to 50°, nebo ještě více.

Další nevýhodou je, že hluboký profil více naklání jachtu. Zmenšení přední plachty tedy nemusí znamenat, že se nějak výrazně uleví náklonu.

A je tu ještě třetí důvod, proč s refováním geny počkat. Zmenšíme-li plachtu, vzdálí se od plachty hlavní a plachty spolu méně kooperují. Více se chovají jako dvě samostatné plachty než jako jedna spolupracující sada.

Proto při plavbě na stoupačku, nebo i na boční vítr nejprve refujeme hlavní plachtu. Genu až poté, co to jinak nejde.

Nesmíme ale přitom zapomínat i na to, že každá plachta má své pevnostní limity. Výše uvedená rada je dobrá, ale není možné se jí držet do krajnosti. Od určité chvíle je třeba sáhnout i na přední plachtu. Jasná čísla nejsou stanovena. Jiné to bude u 105% geny a jiné u samopřehazovací kosatky.