Příběh o trosečnících a lednici

Je tmavá bezměsíčná noc. Dvojice rybářů míří na své dvanáctimetrové lodi na ryby. Zvonimir si jde zapálit na záď, Marko je za kormidlem. Loď se nezvykle kolébá. Zvonimir otevře poklop do podpalubí…

Podpalubí je plné vody a její hladina rychle stoupá. Zvonimir křičí: „Marko, brod tone!“

Voda už dosahuje po sání motoru. Čerpadla nestačí zvládat příval. Drama na moři. Je říjen, teplota vody už klesla pod 20°C. Marko ještě stihne zavolat MAYDAY.

Na služebně MRCC Rijeka je klid. Za okny fouká bóra. Venku je chladno, ale bóra není silná a operátor Damir očekává klidnou noc. Ve 2040 se rozezvučí alarm a z chraplavého reproduktoru zní MAYDAY. U ostrova Molat se potápí rybářská loď se dvěma muži na palubě. Damir kontaktuje pomorsku policiju v Zadaru, která je místu nehody nejblíže. Trojice policistů startuje loď Škabrnja a letí nocí k ostrovu Molat.

V té době již místo propátrávají i další rybářské lodě. Všichni hledají Marka a Zvonimira. Neúspěšně…

Až do 2150. Paprsek reflektoru objeví v černé tmě plovoucí předmět. Je to velký mrazák, na kterém visí dvojice umdlévajících rybářů. Jsou vyčerpaní, promrzlí, ale živí… Po dvou hodinách v chladném moři jsou v pořádku.

Takto šťastně skončil příběh o Zvonimirovi, Markovi a jejich oblíbené lednici. Byl to mrazák, který chtěla Markova manželka Jasmina již několik let vyhodit, protože při tvorbě zimy ruríkoval a sqvílukloval celým domem. Hlavně v noci... Když dostal Marko ultimátum, že buď Jasmina, nebo mrazák, rozhodl se ho zachránit přesunem na palubu své rybářské lodi. Marko tak zachránil život mrazáku a starý unavený mrazák nyní zachránil život Markovi.