Plovoucí odsolovací zařízení mají snížit náklady i klimatickou stopu

Odsolování mořské vody patří k nejdražším způsobům získávání pitné vody. Důvodem je velká energetická náročnost a vysoké investice do infrastruktury. Po světě funguje asi 20 tisíc těchto zařízení, přičemž téměř všechny stojí na pevnině. Aktuálně vzniká několik projektů, které počítají s plovoucími odsolovacími zařízeními.

Pitná voda tvoří jen kolem 2,5 procenta celkových zásob vody na světě. Populace na Zemi přitom přibývá a oblastí s nedostatkem pitné vody rovněž. Prodlužující se období sucha, dezertifikace a kontaminace zdrojů způsobily, že obydlené regiony s omezeným přístupem k vodě jsou již na všech kontinentech.

Na odsolování mořské vody coby zdroj vody pitné sázejí především bohaté pouštní státy s ropnými nalezišti - Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty či Kuvajt. Dlouhý kus cesty ve vývoji těchto zařízení ušel Izrael - země s akutním nedostatkem přirozených zdrojů pitné vody. Odsolovací zařízení postavily i Velká Británie, Čína, JAR či Austrálie.

Voda i elektřina

Většina těchto „továren na vodu“ pracuje na principu reverzní osmózy, kdy se velké množství vody pod vysokým tlakem tlačí skrze jemnou membránu. Odsolování tímto způsobem je pod palbou kritiky kvůli obrovské energetické náročnosti a velmi negativní klimatické bilanci. Proto se zvažuje možnost využití plovoucích desalinačních zařízení poháněných jadernými reaktory. Taková plavidla by pak vyrobenou vodu mohla dopravovat na vyprahlé ostrovy či pobřeží zasažená suchem, přičemž by přivážela nejen vodu, ale také zdroj energie.

„Loď by mohla připlout, doplnit nádrže na pobřeží a zase odplout,“ líčí svou představu Mikal Boe, šéf společnosti Core Power, která stojí za návrhem jednoho takového plavidla.

Zní to jako hudba vzdálené budoucnosti, ale jak upozorňuje web BBC, precedenty už tu jsou. V roce 2013 vyrazila americká letadlová loď USS George Washington k břehům Filipín postiženým tajfunem, aby tam její odsolovací zařízení poháněné jaderným pohonem pomohlo se zásobováním zasažených oblastí pitnou vodou. Rusko zase před třemi lety zprovoznilo plovoucí jadernou elektrárnu Akademik Lomonosov, která zásobuje proudem odlehlé regiony na Sibiři.

Podmořská fontána

Předností plovoucích odsolovacích zařízení by mělo být mnohem snazší, a tím energeticky méně náročné vhánění mořské vody do membrán. Core Power počítá s využitím lodi podobné menší kontejnerovce, uprostřed níž by pracoval reaktor, který by dodával výkon v rozmezí mezi 5 a 70 MW. Podle Boea nejnižší výkon 5 MW zajistí 35 tisíc kubíků pitné vody denně, což je množství odpovídající 14 plaveckým bazénům.

První ze tří plánovaných plovoucích odsolovacích zařízení v letošním roce spustila Saúdská Arábie. Energetickým zdrojem těchto plavidel není jaderný reaktor, ale fosilní paliva. Aby závislost na nich nebyla úplná, využívá plavidlo energii získanou z velké solární farmy na palubě.

Do jiného experimentu se pouští společnost Oisann Engineering. Její systém nazvaný Waterfountain spoléhá na princip podmořského odsolování. Tato technika je známá desítky let, ovšem Oisann z ní chce odstranit čerpadla, která dopravují odsolenou vodu na povrch. Detaily nechtěl její manažer Kyle Hopkins BBC prozradit, jen uvedl, že systém využívá vyššího tlaku na mořském dně k vytlačení vody vzhůru. Firma staví pilotní zkušební miniaturu, v příštím roce chce vybudovat první komerční zařízení na Filipínách.

Přirozený zdroj nenahradíš

Navzdory pokrokům a novým ideám v této oblasti nelze odsolenou vodu považovat za plnohodnotnou náhradu přirozené sladké vody a odsolování za neškodný proces. Jak potvrzují zkušenosti z Izraele, odsolenou vodu nelze plně využívat v zemědělství, protože jí chybějí některé základní prvky nutné pro výživu plodin a naopak jiné škodlivé přebývají - například bór, který kontaminoval celé plantáže. Dalším neduhem je extrémně slaná voda coby „odpadní produkt“ odsolování v okolí těchto zařízení, která je neslučitelná s mořským životem.