Nizozemci kvůli ptákům zastavují turbíny
Nizozemské ministerstvo energetiky vyzkoušelo nový přístup k ochraně hejn stěhovavých ptáků před nebezpečím, které představují větrné turbíny na moři. Lopatky turbín skutečně pokosí v Evropě pravděpodobně stovky tisíc ptáků ročně, nicméně hlavním viníkem úbytku ptáků na kontinentu je intenzivní zemědělství a vůbec hospodaření s krajinou. To ale nebudí takové vášně jako relativně stále nové odvětví větrné energetiky.
Média každou chvíli informují o neblahém vlivu turbín na kdeco - proudění vzduchu, populace kytovců, populace hmyzu... O riziku fyzické likvidace ptáků v důsledku kontaktu s listem rychle se točícího rotoru se ví od doby, co se větrníky začaly ve větší míře v 90. letech stavět.
Například v Německu bylo od roku 2002 do roku 2019 nahlášeno (někdo tedy našel mrtvého ptáka pod turbínou) usmrcení 3900 ptáků, mezi nimi 158 orlů mořských. Skutečná čísla jsou ale o řády jinde. Podle vědců z Kalifornské univerzity v Santa Cruz je dopad větrných elektráren na mořské ptáky obtížné posoudit, protože jejich těla po nárazu turbíny mizí ve vodě. Nicméně modelování migračních pohybů (i rizika nárazu) se zlepšuje, a tak se objevují i různé odhady. Z některých z nich poněkud mrazí.
Výzkum, který se zaměřil na tři větrné parky v Belgii v roce 2019, počítal oběti každé z instalovaných turbín, přičemž některá si zachovala „čistý štít“, zatímco ta nejkrvelačnější zlikvidovala 125 ptáků za rok. Ve Velké Británii odhady hovoří o 10 tisících až 100 tisících ptačích obětí ročně. Ve Spojených státech větrníky v roce 2020 zabily 1,17 milionů ptáků.
Jistěže je škoda každého kusu, ale tato čísla dosti vyblednou, uvedeme-li statistiky ostatních rizik. Jen vysílače a komunikační věže v USA zabíjí pět milionů ptáků ročně, automobily 60 milionů, pesticidy 67 milionů, budovy 100 milionů a kočky 365 milionů.
Nicméně pro odvětví obnovitelných zdrojů je zachování „environmentální tváře“ klíčovou záležitostí a pro nizozemské politiky zřejmě rovněž. Proto se tamní ministerstvo energetiky odhodlalo k dosud nevídanému kroku. Během čtyřhodinového nočního testu byly větrné elektrárny Borssele a Egmond aan Zee zpomaleny na minimální rychlost, což umožnilo migrujícím mořským ptákům proletět kolem téměř bez rizika. Podle ministra energetiky Roba Jettena byl tento test mezinárodní premiérou v úsilí o zmírnění dopadu mořských větrných elektráren na migraci ptáků.
Od letošního podzimu plánuje ministerstvo provádět podobné odstávky častěji, přičemž bude využívat předběžného plánování na základě migračních vzorců ptáků, aby se minimalizovalo narušení energetické sítě. Při správném načasování a s předstihem mohou provozovatelé sítě vyrovnávat odstávky pomocí jiných zdrojů. Podle nizozemských médií nebudou majitelé větrných elektráren za ušlý příjem z odstávky dostávat žádné kompenzace.