Nepřímá olympijská úměra
Nabubřelost olympijského hnutí roste, požadavky na organizátory olympiád jsou stále vyšší, sportovních bafuňářů na zájezdech je více a více. Zapomíná se na to, že vše by šlo udělat komorněji, levněji a kvalitněji. Viz poslední rozumná olympiáda v norském Lillehammeru. Od té doby se spirála ceny roztančila do piruety, ze které se už dnes všem točí hlava tak, že se spíše utrhne, než by se jí podařilo zastavit.
To je i případ brazilského Ria, kde další etapa velké show odstartuje již tento týden. Cena vysoká. Převysoká. Státní rozpočet se bude ze sportovního svátku vzpamatovávat ještě léta. Ne-li desetiletí. Pokud nedojde k naprostému kolapsu, jako v Řecku.Odpovědní politici jen mávnou rukou: "Lid to zvládne. Možná bude mít hlouběji do koryta, ale zvládne to."
No a co KVALITA?
Nebudeme pátrat po tom, co vše se povedlo méně, než se očekávalo, kolik lidských životů padlo na svatostánek sportu.
Podíváme se na jeden příklad. Rampa pro spouštění lodí pro jachtařské soutěže do vody.
Měla drobné zpoždění. Proti plánu.
Rampa byla dokončena 29. července. Jachtařské soutěže začínají 8. srpna.
Jak dlouho rampa vydržela, než dopadla takto? Než zemřela na zlomenou páteř?
Vydržela 1 (slovy jeden) den.
30. července skončila tak, jak vidíte na fotografii.
Kdo za to může?
Podle tiskového mluvčího počasí. Přišly vlny.
Jak nečekané. Na mořském břehu...
Není ale všem dnům konec. Do opravy se dodavatel pustí co nejdříve. A za 4 dny bude vše hotové. Vše bude, jak býti má. Opravené lepší nového.
A tentokrát vše vydrží.
Když Bůh dá a vlny již nepřijdou.