Nepřesné? Tak kde vlastně jsem?

Určíte si polohu dvojicí náměrů. Protnou se vám. Přepočítáte, vynesete do mapy a po dvaceti minutách usilvné práce fanfáry hrají. Vím přesně, kde jsem (správně by bylo, kde jsem byl). Vím, že mělčina je daleko. Nejsem však ve skutečnosti blíže, než si myslím?
Mohu, ale nemusím. Každopádně ale musím počítat s tím, že mohu. Vždy musím počítat s nejhorší možností. Pojďme se podívat, Jak to je ve skutečnosti. 

Každá navigační metoda má své limity. Chyby, které ani ořezanou tužkou neodstraníte. 

Pojďme do praxe

Dva náměry se protnou v jediném bodě. Tam bychom měli být. Každý z nich je ale nepřesný. Jak nepřesný? Knihy uvádějí, že na klidné hladině ±2°. To ale musíte být s náměrovým kompasem velký kamarád. Počítejme tedy ±5°, což je hodnota pro hladinu, která není klidná (se zvětšujícími se vlnami se chyba zvětšuje).

 
Víme tedy přibližně, s jakou nepřesností musíme počítat. Nyní si vyneseme na každou stranu od obou náměrů úhel 5°. Získali jsme od každého náměru mnohem širší výsek, ve kterém můžeme být. Po protnutí těchto dvou výseků získám oblast, ve které se nacházím.

Tatam je přesnost dvou čar, pryč je naše jistota. Nyní je třeba začít pracovat s nepřesností. 

Pokud je poblíž nějaké navigační nebezpečí, počítám s tím, že jsem v místě, které je nebezpečí nejblíže. A podle toho pokračuji v navigaci dále. Pokud nebezpečí absentuje, počítáme s místem, kde se náměry proťaly.

A ještě si vysvětlíme, proč je dobré používat náměry, které jsou na sebe přibližně kolmé. Podívejte se na druhé dva náměry, na kterých vidíte, jak vypadá přibližná poloha, pokud se náměry protnou pod ostrým úhlem.