Návrat plachetnic na světové oceány
Námořní doprava znovu objevuje vítr. Vrátí se nákladní lodě po necelých dvou stoletích uhlí a ropy tam, kde byly od chvíle, kdy člověk vyplul na moře? Nové a nové zprávy nasvědčují, že alespoň částečně tomu tak bude. Vítr bude pomocníkem na oceánech.
Nyní jsme v období hledání ideální podoby větrného pohonu. Některé budoucí nákladní lodě připomínají zvětšené dnešní plachetnice, jiné přicházejí s řešeními, která jsou více či méně revoluční.
Jde o kombinaci větru a sluneční energie. Místo klasických plachet jsou použita trojitá křídla, která mají díky svému profilu mnohem větší výkon než klasické plachty. Stěžně s křídly jsou vysoké 48 metrů a je možné je v případě potřeby (podjezd pod mostem atd) sklopit na palubu. Standardní pohon lodi obstarává dieselelektrický systém, do kterého dodávají energii také solární panely, kterými je pokryta paluba. Loď by dále byla vybavena systémem na zachycení škodlivých emisí. Přidáme-li optimalizovaný tvar trupu a využití routingového programu (podobně jako na závodních jachtách) pro vyhledání ideální trasy, máme nákladní loď, jejíž emise uhlíku jsou nulové, nebo se k nule výrazně přibližují.
Michelin na vítr
Rejdařství Neoline bylo založeno v roce 2015 a mělo by jít o první firmu, která se bude zabývat přepravou jen plachetnicemi (kde vítr je hlavním zdrojem pohonu). V současné době jsou ve výrobě první dvě plachetnice. Jsou 136 metrů dlouhé a budou mít kapacitu 500 automobilů a 280 kontejnerů. Plocha plachet bude 4200 metrů a rychlost lodě by se měla pohybovat nad 11 uzly. Plachetnice Neoline budou spojovat přístavy St.Nazaire, Halifax, Saint Pierre and Miquelon a Baltimore. Firma Michelin by měla polovinu svých dodávek z Halifaxu do St.Nazaire obsloužit plachetnicemi.
Titulní foto: (vizualizace) Windship Technology