Když vrátek nemá sílu na kotvu

Přídržná síla moderních kotev je někdy taková, že vytažení dobře zaryté kotvy je na kotevní vrátek příliš náročné. Úpí a skučí, ztrácí sílu a zastavuje se. Jak takovou situaci řešit?

Obvykle kotvíme na písčitém nebo bahnitém dně. Kotvu bychom na zpětný chod měli dobře zarýt. 2000 otáček na zpětný chod není přehnaný tah, kotva to musí vydržet. Pokud fouká přes noc silný vítr, bude kotva zarytá ještě hlouběji. Při jejím vytahování pak může být její vytržení ze dna pro vrátek příliš silný šálek kávy. Nemáte-li vrátek a taháte kotvu ručně, pak to může být příliš pro vaše záda.

Řešení je snadné. S vytržením kotvy ze dna nám pomůže Archimedes.

Kotevní řetěz zkrátíme skoro na minimum. Aby řetěz směřoval od přídě téměř kolmo dolů ke kotvě. Pak přestaneme používat vrátek a necháme loď, aby to nejnáročnější udělala za nás. Jachta má v té chvíli již nějakou dopřednou rychlost a kotvu přejede. Napnutý řetěz kotvu ze dna „vylomí“. Pak už je zase čas na použití vrátku.

Pokud by setrvačnost na vytržení kotvy nestačila, se zkráceným řetězem opatrně zařadíme zpětný chod. Po napnutí řetězu přidáme plyn a kotvu vytrhneme.

Pozor!

Proč nezkracovat řetěz na minimum, ale jen skoro na minimum? Pokud by byla kotva na dně zakleslá například za skálu, tak nepovolí. Protože však by byl řetez na minimu, došlo by k prudkému zanoření přídě a k extrémnímu zvýšení namáhání na kotevní kování. To by nemuselo extrémní namáhání vydržet. Platí to dvojnásob o moderních jachtách s kolmou přídí, které mívají dlouhé a subtilní kotevní kování. Necháme-li řetěz o něco delší, než je minimum, síla není taková, protože je tam prostor na uhnutí.

Stejně jako u všeho ostatního doporučuji, i toto dělat s citem. Přílišné násilí může skončit špatně.