Když se v Řecku staví marína...

V řecké Monemvasii jsem byl poprvé někdy v devadesátých letech minulého století. Jižně od náspu, který spojuje ostrov s pevninou, byl přístav. Říkalo se, že rozestavěná marína… Nyní stojím u té samé maríny. Vypadá rozestavěně…

Je to skoro 30 let, co jsem byl v Monemvasii. Tenkrát jsem se v rozestavěné maríně vyvázali na bok k molu a říkali jsme si, jaké máme štěstí, že ještě není hotová. Jako že nemusíme platit. To víte, byla to doba, kdy 100 marek bylo pořád ještě 100 marek… V přístavu to i nadále vypadá na to šťastné dny pro ty, kteří mají hlouběji do kapsy.

Řekl jsem si, co je to za jihoevropský šlendrián, když to za 30 let nedokážou dostavět? Rozhořčení nad nečinností ve mně zrálo… Manželka mi ale připomněla naše nedokonané stavby. Dálnici na Brno jsme opravovali  30 let. A na pražské letiště jsme znovu jeli autobusem. Na proslavenou letištní rychlodráhu čekáme již 33 let…