Když GPS byla ještě vzácností

Satelitní navigace GPS, respektive mapové plottery, stála za dnešním rozvojem charterového jachtingu. Nebýt krabičky za pár drobných by chorvatští ostrované stále pásli kozy a ve sklípcích na nábřežích přístavních městeček by se pořád točilo těžko pitelné červené značky domaće.

Nechme ale dalmatské producenty alkoholu jejich starostem a pojďme se podívat do doby, kdy navigace GPS pro jachtaře byla v počátcích. Alespoň pro české jachtaře. Protože v té době jsme stále ještě měli za západní polovinou světa určité zpoždění.

Na palubu plachetnice jsem se poprvé postavil v roce 1994. To byla památná podzimní plavba, kdy lodě společnosti Alfa Yacht pod rouškou tmy opouštěly Turecko. Za sebou měly charterovou sezónu v přístavu Küçükkuyu. Sezóna byla úspěšná. Turecké úřady o tom ale nikdo neuvědomil. Ty amfory, které se našly na jedné z lodí… Ty také turecké státní činovníky zvedly ze židlí.

Příběh z počátků charteru v Čechách dnes necháme stranou. Podíváme se na navigační vybavení lodí z té éry.

Na lodích v té době byl kompas, rychloměr, hloubkoměr, trojúhelník, odpichovátko a …

Už nic!

Ne, to není pravda. … a hodinky. Dost možná digitální.

To bylo všechno.

Pak byla loď Šárka, o které jsem již psal. Tam z navigačního vybavení chyběl kompas, rychloměr a hloubkoměr. Pouštěla se do jakýchkoli plaveb. Byla to statečná loď.

Někdy potom začal do rekreačního jachtingu pronikat systém GPS. Slyšeli jsme o tom. Krabička velikosti kartonu cigaret a řekne ti to polohu. Přesnou polohu…

Přesnost se sice pohybovala kolem 150 metrů, ale na tu dobu…

Cena byla pro postkomunistické jachtaře vysoká. Alespoň pro většinu. Myslím tak nepříliš ojetá Škoda Favorit. Byl to přístroj za všechny peníze. Neměl jsem Favorita, ani GPS.

Léta se pohybovala v té době ještě pomalu. Ale šla. A tak se jednou na palubě objevil… Přístroj GPS!

Seděli jsme u navigačního stolku a sledovali dva řádky čísel.

Severní šířka

Východní délka

Neuvěřitelné! Monochromatický displej a čísla. Stačilo vzít dva trojúhelníky a tužku a vynést polohu do mapy. Stačilo tak málo a měli jste polohu! Navíc přístroj uměl odhalit naše COG a SOG.

Pokud měl tedy satelity. To znamená výhled na oblohu.

Byl to ohromný skok v navigaci. Představíte-li si nic (Šárka) a dva řádky s polohou. Nyní už bylo možné plout kamkoli.  

A tak jsem vyplul na svou první plavbu přes Atlantik. Plachetnice se jmenovala Domino. Byla 13 metrů dlouhá, na palubě nás bylo … Pět.

Nebo šest?

Nevím, je to dávno… Podzim 98.

Pluli jsme ze St. Martinu v Karibiku přes Bermudy a Azory do Gibraltaru a pak dále do Itálie.

Měli jsme za sebou asi 5 dnů plavby a blížili jsme se k Bermudám. Noc. Vlhký, dusný vzduch, lepkavého charakteru. Vítr slabý, proměnlivý. Na obzoru bouřky.

Vzbudil mě chaos na palubě. Vyběhl jsem z lukny. Byli jsme uprostřed bouřky. Kluci se snažili zrefovat hlavní plachtu. Nevím kolik foukalo, ale záda jsem měl ihned zbičovaná kapkami vody s příměsí krup.

Snažil jsem se řešit situaci na pianu. Dotáhnout refy, dopnout výtah. Tma měla blízko k absolutnu, loď se zmítala na vlnách, Martin u kormidla se pokoušel držet kurz.

Alespoň nějaký…

Moc mu to nešlo. Petr přetahoval po xtém nechtěném obratu genu. Zmatek na zmatek. Blesky. Pak Eliášův oheň v takeláži.

Dělo se mnoho věcí najednou, snažili jsme se stabilizovat situaci…

Žádná bouřka netrvá věčně, a nakonec ani bouřky v Bermudském trojúhelníku.

Odešla. Moře se zklidnilo. My znovu najeli bermudský kurz. Petr šel zapsat do deníku a zkontrolovat, jak přístroje zvládly vypjaté chvíle.

Deník v pořádku, hloubkoměr funguje, windmetr ukazuje, kompas je kompas a GPS…

GPS ukazuje nějaká hausnumera. Po porovnání s deníkem…

Vytahujeme největší mapu z navigačního stolku. Severní Atlantik.

Vynášíme polohu. Jedna čára, druhá čára a jsme …

A jsme …

A jsme 200 mil severozápadně od Irska!

Na zázraky jsme nevěřili. Tedy blbost. GPS značky MLR však na svém výpočtu trvala.

Pro tu chvíli, jsme uprostřed Atlantiku, to bylo jedno. Kurz na Bermudy jsme měli a ráno je moudřejší večera. Na něco přijdeme. Snad…

Druhý den byly na programu standardní opravy. Zapnout, vypnout.

Nic.

Vytáhnout z elektriky, zapnout…

Nic. Stále Irsko.

Vypnout, ručně zadat přibližnou polohu (to se tenkrát dělalo) a počkat. Chvíli nadějné přemýšlení, pak Irsko.

Byli jsme uprostřed Atlantiku. Pár stovek mil na Bermudy. Pak Azory, Gibraltar. A navigace, která hlásí, že jsme v Irsku.

Naštěstí to nebylo všechno. Na palubě byl vedle přístroje MLR také Petr. Jaderný fyzik…

Měl kufřík. V něm sextant. Tabulky, kalkulačka, papír a tužka.

Vzhledem k tomu, že existují Lodní noviny, je jasné, že to zvládl. Navíc se ukázal být lightning resistant.

Je vidět, jak je důležité, mýti Petra …