Jak vyjet (nejen) z Palmižany
Poprvé jsem o tomto přístavním manévru slyšel na RYA Day Skipper kurzu v únoru ve Skotsku a to při debatě o způsobech bezpečného vyjetí z úzkého prostoru mezi moly za silného větru. Z přídě vyjíždějící jachty natáhneme lano na příď vedlejší lodě ve směru, kterým chceme vyjet.
Při vyjíždění ze stání potom délkou a napnutím lana příď-příď kontrolujeme, aby se příď vyjíždějící jachty včas otočila správným směrem, případně aby nebyla přetočena větrem, kam nechceme. Teoreticky si natažení lana příď- příď lze představit na slip a zcela bez vědomí kapitána či posádky vedlejší lodi, například je-li v daný moment vedlejší loď úplně prázdná. Daleko lepší a slušnější však samozřejmě je, požádat někoho z vedlejší lodi, aby nám s tímto způsobem vyjetí aktivně pomohl. V uplynulém měsíci se mi poštěstilo dvakrát u tohoto manévru asistovat a ověřit si, že funguje opravdu dobře.
Ven z úzké Palmižany
Dokovací ťukec je v ACI marině Palmižana u Hvaru na denním pořádku. Prostor mezi moly je extrémně úzký, stojící lodě jsou zpravidla delší a prostor pro manévrování je mimořádně limitovaný. Toho rána kdy jsem poprvé pomáhal s vyjetím za pomoci lana příď – příď, byly na mole naproti vyvázány vedle sebe hned tři velké katamarany 50 a možná i více stop dlouhé a z úzkého prostoru mezi moly si vzhledem ke své velikosti ukrajovaly opravdu hodně. Vedlejší loď se chystala k vyjetí. Velel jí starší německý kapitán, se kterým jsem se pak na konci týdne potkal ještě v Milně. Tam jsme si příjemně popovídali a já se dozvěděl, že má na Baltu a ve Středozemním moři napluty tisíce mil. V Palmižaně mě požádal o asistenci s vyjetím, že mezi našimi loděmi natáhneme lano příď-příď, kterým jej budu během manévru přitahovat, aby nehrozil naráz do katamaránů na protějším mole. V tomto případě šlo čistě o problém mimořádně úzkého prostoru mezi moly, vítr byl v tu chvíli žádný nebo jen velmi slabý. Jelikož jsem o tomto způsobu vyjetí věděl z RYA kurzu, tak jsem hned a s potěšením souhlasil. Vyjetí pak proběhlo zcela bez problémů, naprosto v klidu a velice rychle. Radost ze zážitku umocňoval pocit, že to takto provedeno bylo opravdu good seamanship.
Domluva o udělování pokynů
Jediné, co mě překvapilo, bylo, že mi německý kapitán neuděloval žádné pokyny, jestli mám lano mezi příděmi přitahovat nebo povolovat, a nechal to zcela na mně. Stál jsem na přídi své lodi, lano z jeho příďového vazáku jsem měl jištěné za svůj příďový vazák, abych vyjíždějící loď na laně bez problémů utáhnul a případně podržel. Přirozeně jsem na rozdíl od německého kapitána, který byl za kormidlem své lodi, dobře viděl, kolik má vyjíždějící loď místa, aby se nezamotala do mých mooringů, případně neťukla do mé kotvy. Proto mi asi německý kapitán žádné pokyny nedával, neboť takový přehled zpoza kormidla mít nemohl. Rozhodně bych však také na základě této zkušenosti doporučil každému, kdo by s lanem příď-příď chtěl vyjíždět, aby si před zahájením manévru domluvil s osobou, která bude mít lano mezi příděmi na starosti, jak to s udělováním či neudělováním pokynů od kormidla bude.
Z Betiny proti větru
Minulý týden se naskytla další příležitost pro vyplutí s lanem příď-příď, tentokrát v marině Betina na Murteru. Celou noc na sobotu foukal NW, tedy pro většinu odí včetně té mé čistý bočák, který v poryvech dosahoval až 25 uzlů. Moje loď byla úplně na konci mola, a tudíž první větru na ráně. Proto jsem na noc dal ještě druhé záďové lano na návětrné straně, abych ulevil návětrnému mooringu i prvnímu záďovému lanu na téže straně a rovněž alespoň částečně eliminoval nepříjemné kolébání lodi v takovém větru. Na lodi jsem si to druhé návětrné záďové lano hodil na vinšnu, abych přitažením docílil jednak větší celkové vzdálenosti od vedlejší lodi, na kterou jsme se v tom větru stále nakláněli a lepili, kdy mimo jiné o sebe fendry s trupy obou lodí tak nepříjemně drhly, že se v tom nedalo usnout. Rovněž jsem přitažením přes vinšnu dostal pod kontrolu vzdálenost mých sálingů a vantů od těch na vedlejší lodi, což bylo v dané situaci mnohem důležitější, protože ťukec rigging o rigging by mohl mít daleko závažnější následky, než jen gumové šmouhy od fendrů na trupu jedné či druhé lodi.
Ráno foukal stále NW – bočák jen jeho síla klesla na 15 uzlů s poryvy do 20. Pořád ale dost na to, aby vyjíždějící lodě byly alespoň mírně potrápeny. Posádka na vedlejší lodi sestávala z mladšího slovinského páru s dcerou do deseti let věku. Připravují se k vyjetí ze staní a podle názorné gestikulace, kterou vedou na své přídí, vidím, že manžel chce po manželce, aby příď lodi rukama držela při vyjíždění na návětrném mooringu tak, aby nedošlo k přetočení přídě větrem dovnitř mariny. Okamžitě mi bylo jasné, že to manželka nemá šanci udržet, neudržel by to ani manžel, byl to na první pohled poněkud ztřeštěný nápad.
Malá polemika s Přístavními manévry
Pokud by ve Slovinsku měli knihu Přístavní manévry a kapitán vedlejší lodi by v ní zalistoval, zjistil by, že se doporučuje v dané situaci s větrem nebojovat. Naopak se doporučuje držet osvědčeného moudřejší ustoupí a nechat si při vyjíždění příď stočit po větru a pak z prostoru mezi moly proti větru vycouvat. Zde bych si ale dovolil s Přístavními manévry malou polemiku. Bylo to sobotní ráno a určitě se jednalo o první vyjetí a celkově první manévr daného kapitána s danou lodí. Kterým směrem mám propwalk dokážu samozřejmě zjistit ještě při plném zadokování před prvním vyjetím. Co už však nezjistím, dokud si to opravdu empiricky nevyzkouším, je míra a síla propwalku a především prodleva mezi zařazením zpátečky a momentem, než dostanu loď na couvačku pod plnou kontrolu, případně kolik dát na zpátečku plynu, aby to bylo tak akorát a abych dostal loď pod kontrolu v co nejkratším čase, a zároveň aby mi nekontrolovaně nevystřelila vzad. Betina je mezi moly skoro stejně úzká jako Palmižana, nemá ani mooringy, které by šly jako v Palmižaně tak strmě dolů, spíše naopak, vítr sice nebyl žádné velké drama, ale taky už žádná selanka. Proto bych se za daných okolností a v dané marině snažil najít způsob, jak vyjet přídí a zpátečce mezi moly se vyhnul.
Raději lano příď-příď
Když vidím, že slovinský kapitán opravdu chce, aby mu manželka a ještě k tomu bez rukavic držela příď lodi při vyjíždění na odvázaném mooringu proti větru, tak mu raději iniciativně navrhnu vyjetí s lanem příď-příď. O tomto manévru už asi také slyšel, hned souhlasí a jde pro lano. Já se mezitím omlouvám manželce, která zůstala na přídi, že bude při vyplutí téměř bez práce a bez adrenalinu. Evidentně jí to vůbec nevadí, trochu zažertujeme a řekneme si, kam plánujeme během týdne plout. Potom už si předáváme lano dračí smyčkou fixované na příďovém vazáku lodě se slovinskou posádkou ke mně na příď, kde si ho půl otočkou na vazáku jistím, abych mohl vyjíždějící loď komfortně přitáhnout, podržet či povolit podle potřeby. Následuje samotné vyjetí, které je opět zcela hladké a bez problémů a uděje se opět během velmi krátké chvíle. Když už je jasné, že vítr příď vyjíždějící lodi nepřetlačí dovnitř mariny a že má slovinský kapitán vše plně pod kontrolou, tak lano příď-příď u sebe uvolňuji, házím do vody a volám na slovinskou maželku, ať si jej vytáhne k sobě na loď, která tak promptně činí. Pak už vyplouvají z mariny směr Kornati, my vyrážíme asi půl hodiny po nich. Ten den na Zlarin s plánovanou koupačkou na kotvě na Zmajanu.