Jak se dobíjejí akumulátory

Po kladných ohlasech na zveřejnění článků o spotřebě lodního dieselového motoru za plavby a při dobíjení, připravil autor článku ještě doplnění, které se týká mechanizmu dobíjení akumulátorů. 

„Mokrá“ baterie – tj. s tekutým elektrolytem je schopna akceptovat nabíjecí proud, který se rovná 25% její kapacity C ( označuje se jako 0.25C). Tzn. že 100 Ah baterii je možné nabíjet proudem 25 A asi do 75 % nabití (dosažení kapacity 75 % tedy 75 Ah). Baterie, kde je elektrolyt vázán v gelu, jsou v první fázi schopny akceptovat proud až 0.5C, tedy 50 A v případě 100 Ah baterie.

Rozdíl je způsoben tím, že kyselina sírová má 1,8x vyšší hustotu než voda. Proto v tekutém elektrolytu klesá ke dnu a v první fázi je nabíjena jenom spodní část článků, protože horní je ponořená jenom ve vodě.  Pokud je elektrolyt vázán v gelu, kyselina má všude stejnou koncentraci a nabíjení tak probíhá rychleji. V dobrých gelových bateriích probíhá první fáze nabíjení vysokým proudem až do 80% kapacity. Pro zajímavost,některé malé lithium Ionové baterie je možné dobít  na 100 % kapacity z nuly v řádu jednotlivých minut.

Pravidlo 10 % tedy 0.1C neznám, ale možná historicky vychází z toho, že si lidé nabíjeli otevřené baterie doma. Při proudu 0.25C se velmi brzo objeví v elektrolytu bubliny – při počáteční nízké koncentraci  kyseliny sírové je i tento proud příliš velký a jeho část, která se neúčastní reakcí oxidů olova, působí hydrolýzu vody, tedy rozklad na vodík a kyslík. To jsou ty bubliny. Pomáhají  promíchávat elektrolyt a zvedají kyselinu sírovou ode dna, takže napomáhají rychlosti nabíjení, ale směs vodíku a kyslíku je samozřejmě velmi výbušná. Možná proto se proud omezoval, aby se omezovala koncentrace vodíku v garáži nebo v předsíni.