Chci-li zakotvit, hledám písečné nebo bahnité dno. Pokud je dno skalnaté, kamenité, nebo porostlé řasami, není pro kotvení ideální. Jak ale poznám, co je na dně v místě, které jsem si na zakotvení vybral?
Pilot
První pomocník je v tomto směru dobrý pilot, tedy průvodce po zátokách a přístavech. Je-li dobrý, najdete v něm mimo jiné i informace o mořském dně na kotvištích a v přístavech a shrnutí, jak v místě drží kotva.
Mapa
Dále můžeme konzultovat situaci s mapou. V některých zátokách jsou k dispozici písemné zkratky informující o druhu dna. Obvykle se ale musíme obejít bez nich. V takovém případě se snažíme podle izobat odhadnout profil dna. Ploché dno bez křížků značících útesy je obvykle bahnité, nebo písčité. Píši obvykle, nikoli vždy, pozor.
Satelitní snímky
Ploché dno ale také může být porostlé mořskými řasami. Na to jsou výborným pomocníkem mapy Google, nebo jiné satelitní snímky. Zde na snímku kotviště na ostrově Delos v Řecku je jasně patrný písek, řasy a zřejmě skalnaté dno blíže u břehu.
Osa zátoky
Někdy můžeme narazit na úzkou zátoku, jejíž břehy se poměrně rychle svažují. Pod mořskou hladinou je pravděpodobné, že budou břehy pokračovat ve stejném úhlu ke dnu a zřejmě budou i ze stejného materiálu. Například v Chorvatsku pokračuje často prudký skalnatý svah až k ose zátoky a okraje jsou tak ke kotvení nevhodné. V takovém případě můžeme zkusit zakotvit v ose zátoky, kde je největší hloubka. Zde může být na dně naplavená vrstva písku, ve které by kotva mohla držet.
Brýle, ploutve a šnorchl
No a samozřejmě tu je ještě jedna možnost, která vykazuje značnou spolehlivost. Plavky, brýle a šnorchl. S touto výbavou byste měli být schopni odhalit mořské dno do hloubky 10 metrů.