Folegandros, zapomenutý ostrov
Folegandros leží na půl cesty mezi Milosem a Santorini v Egeji a patří k těm z ostrovů, které si stále zachovávají část původní atmosféry. Je nevelký (32 km²), zhruba 700 obyvatel, pobřeží je drsné s vysokými útesy. Sám o sobě je trochu pevností. Pro jachtaře není jednoduchý – dobrých kotvišť je málo a meltemi zde proniknout téměř kamkoli. Právě proto ale stojí za návštěvu. Míst na kotvení je pár, skutečný přístav jediný.
Karavostasis
Při příjezdu je třeba dát pozor na skály v okolí přístavu a na trajekty, které dokážou v malém přístavu vytvořit nepříjemné vlnění.
Alternativou za klidnějšího počasí je zátoka Vathi neboli Angali na uprostřed jižního pobřeží. Kotví se přibližně ve 4–5 metrech. Na dně písek a místy řasy. Při meltemi ale i sem padají velmi silné poryvy, takže nejde o kotviště pro klidnou noc za silného severního větru.
Na koupání je možné se zastavit v zátoce Katergo na jihovýchodě ostrova. Je tu pláž, ale žádné zázemí.
Chora balancující na hraně útesu
Nejstarší část tvoří Kastro, opevněná středověká čtvrť, která vznikala v době benátské nadvlády. Úzké uličky byly ochranou před piráty. Dnes chrání před sluncem.
Nad Chorou vede klikatá dlážděná cesta ke kostelu Panagia. Výstup trvá přibližně čtvrt hodiny a nahoře čeká jeden z nejlepších výhledů na ostrov a Egejské moře. Kostel stojí na místě antické svatyně a při jeho stavbě byly použity i kameny z původní stavby.
O největší atrakci se na Folegandru stará slunce a útesy, na jejichž hraně Chora stojí. Při západu se teplé paprsky opírají do skal vedle Chory a zbarvují je do červena. Říká se, že jde o nejhezčí západ slunce v Egeji. Nemohu potvrdit. My měli zataženo.
Podpisy staré 2400 let
Něco málo z historie
Zásadní změna přišla po roce 1207, kdy ostrov ovládl Marco Sanudo a začlenil jej do Vévodství Naxos. Tehdy vzniklo opevněné Kastro, které mělo chránit obyvatele před piráty, zejména Saracény. Po pádu benátské nadvlády přešel Folegandros pod Osmanskou říši, ale díky izolaci si uchoval řecký jazyk i tradice.
V 19. století se stal součástí moderního Řecka. Až do poloviny 20. století byl ostrov chudý a odlehlý; paradoxně právě tato izolace pomohla zachovat jeho autentický ráz, který dnes patří k hlavním důvodům, proč jej cestovatelé vyhledávají.