Folegandros, ostrov s kouzlem konce světa
Ostrov, kde čas běží pomaleji. Hluboko v Egeji. Mezi Milosem a Santorini, s malým přístavem, který je ne vždy bezpečným útočištěm. Za to prý s nejkrásnějším západem slunce v Řecku.
Neláká mě Santorini, neláká mě Mykonos, Rhodos. Ani další turistické hity. Chci ostrovy, které davy neznají. Není mnoho těch, kteří vědí, kde je Folegandros. Proto stojí za to, se tam jet podívat.
Druhý den vyrážíme do 3,5 km vzdálené Chory. Autobus, jízdenka za 2,20 eura. Dříve za 2, ale ceny letí, tak někdo přemaloval nulu na dvojku.
Sama Chora je víceméně na rovině. Pavučina uliček úzkých na mopeda. Náměstíčko pod baldachýnem zeleně, bílá a modrá, jen pár ulic. Všude probíhala příprava na sezónu, kdy připlují milovníci místního slunce západu.
Včera tu nebyl kromě pár místních skoro nikdo. Klid, pohoda, jen s náznaky toho, že v létě to bude jiné. Nebude to sice Santorini, ale i tento ostrov už turistický ruch objevil. Stále tu ale je klid, pohoda a životní tempo, které neuštve.
A ještě. Na molu je voda i elektrika. Nepoužili jsme nic. A neplatili jsme nic.