Zajímavosti, Závodní jachting, Transatlantické závody
Co se stalo na palubě SMA?
SMA nemá se svým novým jménem na růžích ustláno. Ještě pod jménem Macif měla za sebou fantastickou sérii výsledků (Transat Jacques Vabre 2011 – 4. místo, Transat B to B 2011 - 1. místo, Europa Warm´Up 2012 - 2. místo, Vendée Globe 2012 - 1. místo, Rolex Fastnet Race 2013 - 1. místo, Transat Jacques Vabre 2013 – DNF zlomený stěžeň na prvním místě, Route du Rhum 2014 - 1. místo). Paula Meilhata však na lodi provází smůla. Při letošním Fastnetu spolu s Michelem Desjoyeaux minuli průjezdný bod, při Transat Jacques Vabre se stejné dvojici po srážce s UFO odlomila odtoková hrana kýlu.
Posledním závodem letošního roku byl Transat B to B, který se jel i jako kvalifikace pro Vendée Globe. Paul Meilhat potřeboval zajet dobrý výsledek. Více než polovinu závodu si bezpečně hlídal druhé místo.
Přitom to nebylo snadné. Jedna bouře na Atlantiku střídala druhou a na SMA tři dny před Azorama přestala fungovat elektronika.
Níže Paul popisuje, k čemu došlo 14. prosince:
„ Plul jsem v nejhorší části tlakové níže. U jejího středu. Již 3 dny mi nefungovala na lodi elektronika. Nevěděl jsem, kolik fouká. Meteorologické mapy ukazovaly mezi 50 a 60 uzly, výška vln přesahovala 8 metrů. Na stěžni byly nejmenší plachty. Bouřková kosa a třetí ref na hlavní. Přesto se loď občas rozlétla až na 30 uzlů. Všiml jsem si, že lashing (fixování stěhu lankem místo napínáku) je povolené. Stěžeň byl v ohrožení. Musel jsem něco udělat. Přešel jsem na zaďák, abych loď zpomalil. Příď se příliš nebořila do vln, tak jsem mohl běžet dopředu. Jištěný psíma kšírama jsem vyrazil na opravu. V té chvíli loď akcelerovala na vlně. Vlna mnou v plné rychlosti smýkla na stěh. Ucítil jsem bolest. V té chvíli loď odhalzovala. SMA ležela na boku a já se snažil vodou dostat do kokpitu. Všiml jsem si, že některé spíry v plachtě jsou zlomené. Věděl jsem, že musím loď přivést na správný kurz. Jinak bych skončil rozemletý vlnami na skalnatém pobřeží azorského ostrova Sao Miguel. Zavolal jsem satelitním telefonem Clémentovi z mého týmu, abych ho informoval. Bolela mne žebra a na boku jsem měl obrovskou modřinu. Kontaktoval jsem doktora závodu, který mi předepsal morfin a doporučil okamžitou evakuaci.“
Bezesná noc
„Byl jsem v kontaktu se šéfem svého týmu. Idea byla jasná. Musím se dostat do závětří ostrova Sao Miguel. Tam by měl být stav moře takový, že by evakuace byla možná. Musel jsem odhalzovat a blížit se k ostrovu ve vlnách vysokých 8 – 10 metrů. Nebylo to snadné, ale povedlo se mi to. Projel jsem kolem severovýchodního cípu Sao Miguelu. Nápad byl takový, že tam mne dokáže vyzvednout z jachty posádka portugalské hlídkové lodi. Schůzka bohužel nebyla dobře načasovaná. Když se Portugalci dostali k mé lodi, již jsem driftoval daleko od ostrova a podmínky evakuaci nedovolovaly. Navíc byl vítr příliš silný na to, aby dovolil vzlétnout vrtulníku pobřežní stráže. Bylo mi jasné, že budu muset přečkat noc na moři. Necítil jsem se ani trochu dobře. Našel jsem si stabilní polohu na beanbagu. Po ruce jsem měl jídlo, vodu, léky, telefon i počítač.“
Evakuace
„Hlídková loď se vrátila druhý den ráno. Naštěstí jsem měl včera dobrý nápad a navlékl jsem se do TPS (neoprénový oblek pro přežití ve vodě). Bolelo to jako čert, ale měl jsem ho na sobě. Dva záchranáři vylezli na SMA z RIBu a stáhli mne do člunu. Bolelo to. Položili mne na podlahu člunu. Když začali zvedat člun na palubu hlídkové lodi, vlna člun překlopila a všichni jsme skončili v moři. Trvalo asi 10 minut, než nás začal vytahovat z vody jednoho po druhém vrtulníkem. Kluci ve vrtulníku byli fantastičtí. Za půl hodiny jsem byl ve špitálu.“
Kde je SMA?
Tým se několikrát pokusil o záchranu lodi, ale na rozbouřeném severním Atlantiku to není snadné. S náročnou činností si neporadil ani 66 metrů dlouhý remorkér. Nyní opuštěná jachta driftuje k severovýchodu. Je 700 mil západně od Finisterre. Na cestu k lodi vyrazil tým SMA na pronajaté plachetnici. Chtěl by se pokusit dostat na palubu opuštěné lodě dva své členy, kteří by s lodí dopluli do bezpečí.