Brandaris Race – velká očekávání, ještě větší zážitek!
Jedna kajuta na letošním Brandaris Race byla rezervována pro výherce soutěže na Lodních novinách. Stal se jím Jaroslav Hrstka. Do Holandska vyrazil se svým kamarádem. Jak vypadá "jiný jachting" očima nováčka na starých lodch?
Voda, vítr, lodě... pro mě osobně „plavení se“ znamená opravdu hodně. Posledních pár let se mi daří být na vodě alespoň 2-3 týdny v roce.
Bylo proto celkem logické, že jakmile se na Lodních novinách objevila zpráva o Brandaris Race, holandském závodu historických plachetnic, zaujalo mě to. A po shlédnutí videí z předchozích ročníků a nastudování dalších informací o historii a současnosti závodu byla moje zvědavost ještě větší! 80 lodí a z nich značná část i přes 100 let starých, ale nádherně zrenovovaných velikánů, které se snaží co nejrychleji doplout z přístavu v Harlingenu na ostrov Terschelling. To vše v relativně mělkých vodách, kde kapitáni musí sledovat plavební dráhy, aby loď nenasedla na mělčinu. A k tomu se vypořádat s nemalými proudy. To musí být nááádhera!
Soutěž
Když potom na Lodních novinách začala soutěž o kajutu na jedné z lodí, byla moje účast jasná. No a po třech týdnech pravidelného pondělního hledání správných odpovědí na soutěžní otázku a po dalším týdnu čekání na losování to tam bylo. Jede se!
Výše zmíněné mělo ukázat, že očekávání byla opravdu veliká. To bývá problém. O to vice překvapilo, že samotné zážitky tato očekávání nejen naplnily, ale ještě překonaly!
Harlingen
Ještě před samotným naloděním každého účastníka dostane příjezd do Harlingenu. Malé přístavní městečko, odkud závod startuje. Nejen v přístavu samotném, ale i na kanálech ve městě (za několika zvedacími mosty), je zakotveno snad 100 obřích tjalků a kliprů. Na palubě jeden, dva i tři stěžně. Mnohé lodě mají délku přes 30 metrů. To se jen tak nevidí.
Samotné nalodění potom připraví další příjemné překvapení – je hned vidět, že i přes své stáří jsou lodě i veškeré zázemí a vybavení profesionálně udržované a v perfektním stavu. Salón pohodlně pojme 20 lidí, za profesionální kuchyni by se nemusel stydět ani nějaký menší hotel, kajuty menší, nicméně zcela dostačující pro svůj účel…
Na start
Po noci strávené ještě v “domovském” přístavu čeká všechny účastníky akce raní “nástup na start”. Ta podívaná! Několik desítek obrů se ve zdánlivém chaosu snaží prokličkovat kanály z města a z přístavu, když se snaží vychytat těch pár minut, kdy jsou otevřeny mosty, aby pod nimi mohly projet ven. To se nezapomíná. Napadá mě srovnání s plným parkovištěm před obchodním centrem, kdy se všechna auta stojící na něm rozhodnou najednou odjet. S tím rozdílem, že místo aut si představíme autobusy. A bez posilovače řízení (ty obrovské lodě nemají ani pomocné bow trustery!) a bez brzd. Nepochopitelné, že to všichni dají bez jediné kolize. Panové (i dámy) za kormidly to prostě mají v ruce.
Na plné prádlo
Samotný závod začíná kolem 10 hodin dopoledne. Vítr tak akorát. 80 lodí se „na plné prádlo“ snaží probojovat co nejrychleji do cíle. Podívaná náramná, různé strategie, různé typy oplachtění. Většina členů posádky během několikahodinového přesunu do cíle ani neopustí horní palubu. Foťáky jsou pořád v pohotovosti, o nezapomenutelné scenérie není nouze. A to ještě většina netuší, co za podívanou všechny čeká po protnutí cílové čáry...
Terscheling
Ostrov Terschelling je známý především svým majákem Brandaris - mimochodem architektonicky, technicky i majestátností hodně zajímavá stavba. Místní přístav, ač nijak extra veliký, je svou kapacitou schopen pojmout všechny účastníky závodu. Ovšem pouze pod podmínkou, že lodě budou vyvázány ve 2-3 řadách vedle sebe. A že zaplní veškeré volné místo do posledního centimetru. Doslova. Jak dokázal náš kapitán dostat 30 metrů dlouhý kolos do mezery, kde nás po konečném vyvázání dělilo od sousední lodi jen pár desítek centimetrů, ještě teď nechápu. Ale evidentně to podobně zvládali všichni.
Večerní procházka po okolí přístavu nemá chybu. Blízké kopečky poskytnou úchvatné vyhlídky na pobřeží i přístav samotný, ve stánku u nástupiště trajektů si člověk může objednat luxusní herinky, nebo nějakou z mnoha smažených rybích specialit. Žíznivci mají na výběr z několika místních hospůdek, jedna z nejznámějších potom jako bonus nabízí výhled na západ slunce nad pláží a mořem.
Na většině lodí probíhá „večerní program“. Některé posádky končí „slušně“ kolem půlnoci, u jiných je slyšet nejrůznější zvuky zábavy až do brzkých ranních hodin. Ale bez ohledu na průběh předchozí noci opouští následující ráno většina lodí spořádaně přístav. Opakuje se pro laika těžko pochopitelná synchronizace při výjezdu z přístavu, a potom už si každá loď individuálně užívá cestu zpět.
Vše jednou končí
Dojezd do Harlingenu je v brzké odpoledne, lidi se balí, kajuty se vyklízejí, odjíždí se domů. Ale kdo si to dobře naplánoval, má možnost si užít třeba ještě jeden den v Amsterdamu.
„Návrat do reality“ je bohužel nevyhnutelná část každého výletu. Ovšem v tomto případě je to s vědomím, že za rok opět v Harlingenu. Volná kajuta na nějaké z historických krásek se snad najde!
Co dodat na závěr? Je vidět, že Sailing Club má s touto akcí bohaté zkušenosti. Jen za Sailing Club zde byla "flotila" osmi lodí a víc jak dvě stovky milovníků jachtingu z ČR. Vše bylo perfektně zorganizované, bez problémů, lidi pohodoví. Je prostě vidět, že Jirka Brožek je "srdcař". Když člověk dělá cokoli se zápalem a upřímně, vždy se to projeví. Na jeho lodích si užijí jak rodinky s dětmi, tak staří "mořští vlci". Ještě jednou tímto děkuji Lodním novinám a Sailing Clubu za nezapomenutelný zážitek!"
Jaroslav Hrstka