Bezohledná hovada

Půl osmá ráno ve vesnickém přístavu. Najednou z jedné lodě na plné koule nějaké slovenské písničky z repráků. Odráží se od kamenných zdí vesnických domků a budí i mrtvé na hřbitově.

Těžko hledám slova, která by vyjádřila, co si o tom myslím. Co to musí být za hovada, která stojí ve vesnickém přístavu, vedle nich další loď, která s nimi nemá nic společného, když jim přijde OK pustit na plné koule muziku z repráků a přehlušit jí klid dalmatské jarní vesnice? Co je to za hovada, která si neuvědomují, že svoboda jednotlivce končí tam, kde obtěžují druhé?

Kdyby se to stalo v noci, řekne si člověk: „Vožralá hovada!“ A alkohol bych bral jako polehčující okolnost.

Tato hovada ale byla jiná, ta to udělala po ránu, střízlivá.

Stáčí pár takových kreténů a nikdo se nebude moci divit, až po nás domorodé kmeny začnou střílet.