Velikonočka na vítězné lodi

Honza Dvořák z vítězného týmu DigiTherMix se s námi podělil o to, jaká byla letošní Velikonočka na vítězné lodi. Kde se rozhodovalo, kde vítězný tým zvolil dobrou strategii, ale také, kde se rozhodl špatně.

Po startu první etapy jsme zaujali pozici na pravé straně pelotonu a snažili se hledat cestu ve vysokých vlnách. Zvažovali jsme i možnost schovat se před vlnami za ostrov Žirje, ale otevřené moře si udrželo naší přízeň. Po čase jsme našli optimální trim, kurz a způsob jak vln spíše využít, než s nimi bojovat.

Tryskaři

Po průjezdu kontrolním bodem u Korčuly přišlo na řadu rozhodování zda proplout tryskou mezi Korčulou a Pelješacem, nebo se dál držet na otevřeném moři. Podle předpovědi měl vítr stále slábnout a noci v bezvětří na vysokých vlnách jsme se chtěli vyhnout. Zvolili jsme tedy klidnou vodu v závětří Korčuly, kde i na slabý vítr bylo možné udržet směr a alespoň minimální pohyb. Po pravdě řečeno, v posádce Mirka Thera je jízda tryskou jistou tradicí a o to bylo naše “rozhodování” snazší.

Frmol před cílem

Mjletským kanálem nás provezl příjemný vítr, který sílil na 10 uzlů a zesiloval stále dál. Pro příjezd do cíle jsme zvolili zákeřnou trasu proti proudu řeky, která vypadala jako bezproblémová. Do chvíle než nás zastihla krátká, ale silná dešťová přeháňka se silnými nárazy větru. Sundavání gennakeru, navíc pár desítek metrů na větru od břehu, bylo dramatické a o plachtu jsme málem přišli. Po dešti navíc vítr prudce poklesl a my se na poslední závany vyškrábali proti proudu do cíle.

Start druhé etapy se nám povedl. Na nejvýhodnější pozici na levé straně startovní čáry jsme se dostali o něco dřív, a proto jsme si nemohli udržet rychlost. I tak jsme pozice využili a vyrazili kupředu. Zaujal nás tmavší mrak nad Mljetem, u kterého jsme tušili ve slábnoucím jugu alespoň nějaké zbytky větru. Pár desítek metrů od břehu jsme nenašli nic co by připomínalo vítr a jen jsme mohli tiše závidět lodím dál na moři, které v tu chvíli měli tu nejlepší výhodu. Měli stále vítr a navíc i výšku, díky které nemuseli křižovat. Rozhodli jsme se tedy vydat se také dál na moře, byť za cenu kurzu který nás k cíli v nejmenším nepřibližoval.

Čekání na vítr

V nočním křižování mezi ostrůvky kolem Lastova jsme si dále vylepšovali svou pozici a dostali se až na druhé místo. Už tady, tedy nějakých 85 mil před cílem začala naše naháněná s lodí číslo 21, se kterou jsme soupeřili o pozici v celkovém pořadí.

Předpověď počítala s příchodem bóry a tudíž se nabízelo být co nejblíže břehu. Výhodně se stáčející vítr nás ale stále držel na kurzu k ostrovu Vis. Ve slabém větru jsme se soustředili na hlídání změn směru větru, do kterých jsme se snažili otáčet a především jsme bedlivě sledovali rozdíly v jeho síle. Několik stovek metrů většinou znamenalo rozdíl síly několika uzlů.

Bóra

Cesta od Visu k pevnině byl rychlý úprk v sílící bóře. Rozdíly v síle větru byly až 10 uzlů na vzdálenost i jedné míle. Ve snaze udržet si pozici před loděmi favoritů, kteří se blížili po pravé straně, jsme se dostali příliš blízko pevnině, kde vítr zeslábl z 18 na pouhé 4 uzle. Za cenu ztráty pracně nastoupané výšky jsme otočili zpět na moře a nabrali znovu rychlost.

Před ostrovem Žirje jsme využili možnosti vyměnit výšku za rychlost a ve větru už přes 20 uzlů jsme se na plné plachty řítili s předobočním větrem za lodí Pavla Horáka, která se stále držela před námi. V rychlosti kolem 8 uzlů, na pokraji spinoutu a v rozestupu zhruba 300 metrů nás ještě měla potkat dramatická situace s velkou rybářskou lodí, kolem které jsme se protáhli ve vzdálenosti jen několik desítek metrů.

Rozhodnutí před cílem

Naše poslední šance jak vyhrát byla zhruba 9 mil dlouhá cílová rovinka, kde nás čekala náročná stoupačka proti bóře o síle 20-25 uzlů. Soustředěný výkon a průběžné úpravy refu hlavní plachty v závislosti na síle větru nám přinesli úspěch. Zatočit do cíle a udržet si první pozici na klidnější vodě v blízkosti Murteru už byla hračka. Cílem jsme propluli v čase 40 hodin a 30 minut, necelé 3 minuty před lodí Pavla Horáka.

Více najdete zde.