Unikátní britské majáky 4: Bishop Rock a Beachy Head
V tomto díle si představíme smetánku mezi britskými majáky. Maják na ostrůvku Bishop Rock je "pokračovatelem tradice" založené majákem Eddystone, ikonický Beachy Head pak platí za hotovou celebritu.
Zápis v Guinnessově knize rekordů, množství odkazů v i v pop-kultuře či přízvisko "Král mezi majáky". S tím vším se setkáme, chceme-li pojednat o majácích Bishop Rock a Beachy Head.
Král na Biskupské skále
Ostrůvek Bishop Rock je součástí souostroví Scilly jihozápadně od mysu Land´s End v hrabství Cornwall. Seznam jeho obětí je podobně dlouhý, jako je tomu u výše zmíněných skalisek. Zmínit můžeme válečnou loď královského námořnictva HMS Association, která zde ztroskotala v roce 1707, což si vyžádalo 1550 obětí, brigu Theodorick potopenou v roce 1839 či 600tunový kolesový parník Brigand, který skála rozpárala v roce 1842.
Walkerovým prvním návrhem na Bishop Rocku byla 37metrová věž sestávající z ubytovací části a lucerny umístěných na vysokých železných pylonech. V roce 1850, dříve než se v lucerně mohlo poprvé rozsvítit světlo, však byla konstrukce rozmetána bouří.
Při druhém pokusu o rok později již Walker vsadil na kámen. Přes značné obtíže se stavbu po sedmiletém úsilí podařilo dokončit bez ztrát na životech. Ačkoli šlo o mnohem bytelnější konstrukci, tváří v tvář plné síle Atlantiku se maják ukázal jako zranitelný: za silného počasí se věž pravidelně kymácela a vibrace byly natolik silné, že způsobovaly pády předmětů z polic a praskání optických přístrojů.
Další bouře o sedm let později z majáku vyrvala několik žulových bloků nad hladinou. Douglass se vypravil na inspekci a shledal vážné narušení konstrukce. Vypracoval tedy návrhy na její zpevnění položením dalších žulových kamenů do skály a jejich svázání s majákem rybinovými spoji.
Plán rekonstrukce nakonec znamenal téměř kompletní přestavbu: zahrnoval obložení Walkerovy věže novými vnějšími žulovými vrstvami, odstranění starého patra lucerny a stávajících vnitřních podlaží a následné zvýšení zesílené věže o dalších 12 metrů. Omezit sílu vln se Douglass snažil tím, že základna měla tvar válce, nikoli kuželu. Práce byly zahájeny v roce 1883 s využitím zařízení, které bylo k dispozici po dokončení nového majáku Eddystone (který rovněž navrhl Douglass) v předchozím roce.
Právě po této přestavbě maják získal přízvisko "Král". Jednak šlo o stavbu pohlednou, jednak o tehdy druhý nejvyšší maják v Británii. Především ale kvůli expozici vůči rozmarům otevřeného oceánu. A možná i proto, že stavba zabírá prakticky celý "ostrov", na němž stojí. Ten je zároveň zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejmenší ostrov na světě s nějakým lidským stavebním počinem.
V roce 1973 bylo světlo majáku poprvé elektrické. O tři roky později nechala Trinity House na vrcholu majáku pro lepší dosažitelnost postavit heliport. Strážci desetiposchoďový maják obývali do roku 1992, kdy byl jeho chod automatizován.
Esence britství
Jde o poslední klasický "útesový" maják (tedy stavbu mimo pevninu), který nechala Trinity House postavit. Stavba vysoká 43 metrů měla nahradit maják Belle Tout nacházející se na vysokém pobřeží. Ten byl postaven v roce 1834, ale jeho světlo se ztrácelo v mlze tak často, že bylo rozhodnuto o přesunutí světla k patě útesu, a tedy o výstavbě nového majáku.
Zakázku měl na starost hlavní inženýr Trinity House Thomas Matthews. Stavba probíhala v letech 1900-1902 ve vzdálenosti 165 metrů od skály. Ze staveniště na útes byla natažena provizorní lanovka pro přepravu dělníků a materiálu. Tak se na místo dostalo 3660 tun žuly použité k výstavbě věže.
V lucerně se otáčela katadioptrická optika s Fresnelovou čočkou, která vysílala dva záblesky každých dvacet vteřin. Novinkou byl dálkově ovládaný výbušný mlhový signál, vysílaný za mlhy každých pět minut. Strážci připevnili na ochoz majáku malou nálož s rozbuškou spojenou s dynamo-elektrickým odpalovacím zařízením v lucerně, odkud nálož odpalovali. Tímto způsobem vydávali varování až do roku 1976, kdy už byla do majáku zavedena elektřina. O sedm let později byl provoz automatizován, a strážci tak přestali být potřeba.
V roce 2010 Trinity House oznámila, že dosah světla bude snížen na 8 mil a mlhový signál zrušen. O rok později táž společnost uvedla, že již nebude obnovovat červenobílý nátěr majáku. Odvolala se na to, že vzhledem k současnému navigačnímu vybavení lodí již není výrazné barevné rozlišení potřeba a také na vysoké náklady. Trinity nátěr obnovovala každých deset let, přičemž náklady vyčíslila na 45 tisíc liber. Ještě v říjnu téhož roku byla zahájena kampaň Save the Stripes, jejíž mluvčí Rob Wassell uvedl, že na obnovu nátěru bude stačit 27 tisíc liber. Ty se také kampani podařilo vybrat a nátěr byl obnoven.
Vzhledem k tomu, že Trinity House chystá demontáž majáku Royal Sovereign, což je offshore plošina jihovýchodně Eastbournu, plánuje opět zesílit světlo na Beachy Head.