Peklo a ráj Thajska (1. díl)

Byl jsem rozhodnutý, že o tom nikde nebudu mluvit. Že si vše nechám pro sebe a budu doufat, že Thajsko už nám nikdo neukradne, jako kdysi Chorvatsko, kde ještě pamatuju ACI mariny zdarma. Nyní už i Řecko, kde se počet lodí za posledních pět let možná někde i zdesetinásobil. Ale píšu. Raději budu vzpomínat na ráj, než znovu zažívat peklo.

V září 22 jsme s Hankou dospěli k názoru, že i v Řecku už je prostě těsno. Projížděl jsem mapy i nabídky lodí po světě a nakonec padla volba na Thajsko. V nabídce je jen pár lodí a přelodnění tedy asi nehrozí. Blbé je, že v zimě, kdy se do Thajska normálně jezdí, začíná cena lodi na 5000 E za týden a to je pro dva lidi docela porce. Zvlášť když jsme zvyklí plout minimálně 2 týdny. 

Ale pak jsme ji našli. Catalina 375 na Ko Samui za neuvěřitelných 1800 E za 14 dní. Jenže v létě 2023, přelom června a července, kdy je zde období dešťů. Po rezervaci nám z agentury přišel mail:

Táto loď nemá solárne panely. Ponúkli nám dokonca zľavu a tak je cena lode iba 41,619 Kč (1,708 €).
Marína sa nachádza na Koh Samui, ešte zisťujem presne ktorá marína a dám Vám vedieť. 

Vedieť nám už nikdo nedal, protože na Ko Samui a ani na okolních ostrovech žádná marina opravdu není.  Následně z místní čártrovky od Raymonda přišel mail s požadavkem na doložení praxe a souřadnice místa předání lodi s dovětkem, že loď je na bójce a v případě nepříznivého počasí proběhne check in v restauraci.  Paráda! Nedostatek jakýchkoliv informací o místních podmínkách (Rod Heikell tam fakt nebyl) a místním meteu (má být období dešťů) nás trochu děsil. Ale tak trochu, jako že se bojíte ale zároveň i těšíte.

Paradoxně se na Ko Samui letadlem dostanete skoro stejně rychle jako autem do Chorvatska. Z Vídně do Bangkoku za 10 hodin a na ostrov za hoďku.  To není tak hrozné a dá se na to připravit. V Bangkoku je dobré udělat check in (projít pasovou kontrolou, jinak jste stále v zemi nikoho) na letišti koupit datovou kartu (tu svoji si pro jistotu z telefonu vyndejte, protože její užití je opravdu drahé) a za dolary vyměnit místní měnu.

Na co se ale nedá připravit, je rána kladivem, když vylezete ze dveří letadla v Ko Samui na letištní plochu. To je tím rozpáleným betonem, utěšovali jsme se navzájem s manželkou. Není přeci možné, aby bylo takové vedro. Přistaveným taxikem za 400 thb nás vyklopili v Bo Phut, neboli Fisherman village na severovýchodě ostrova. Zde čekal Raymond. Milý a usměvavý chlapík, který stále nemohl pochopit, že jsme jen dva.

Vedro bylo stejné jako na letišti. V restauraci vyřizujeme formality a gumákem s pevným dnem se jelo na loď.  Catalina 375 je 3 kajutovka, vybavená jako každá jiná plachetnice. Měla nové bimini, plachty skoro jako nové a i jinak celkově zachovalá a zaplať bůh – bez badenplata. Zvláštností jsou dvě sedátka na zádi v rozích, asi tam kde je normálně přívěsný motor. Ještě přesazená ven z lodi. Skvělé místo za plavby, zvláště na straně, kde je stín.

A ten gumák byla naše dinghy.

Vzhledem k tomu, že Thajský záliv je poměrně mělký a někde musíte na břeh opravdu daleko, člun pro 8 lidí s motorem 15 k oceníte. Na palubu ho ale rozhodně nedáte…Proběhla rychlá přejímka. Na dotaz, proč nefunguje budík s větrem zněla odpověď You must feel it…  

A vlastně měl pravdu. Sílu větru jsem odhadoval na základě předpovědi a pocitu. Směr podle pásků z „kazeťáku“ na vantech (to je takový lehký, hnědý, asi 5 mm široký pásek). Na bójkách zde kotvilo i několi katamaranů a tuším že i Bavaria 50. Tam asi vše fungovalo …Ale byly bez posádek.

Pokračování zítra.