Antifouling jed, nebo spása? Část 4

pátek 1. prosince 2023

V dalším dílu seriálu o antifoulingu se podíváme na to, jaké jsou fyzikální možnosti ochrany ponořené části trupu před nepříjemnými nárůsty.

Fyzikální ochrana v podstatě spočívá v zabránění přichycení nárůstů nebo vytvoření povrchu, kde se nejsou schopny udržet. Zde se ale často používá také nějaký (většinou nízce koncentrovaný a životnímu prostředí neškodící) biocid, takže se jedná spíše o metody kombinované. Nejjednodušším postupem je vyleštění povrchu trupu jakýmkoliv vhodným lešticím prostředkem. Používají ho ti, co tahají lodě z vody každý den a mají dobrý přístup ke smáčeným částem. Typicky tedy okruháři, veslaři, kanoisté a kajakáři.

Vlastnosti povrchů

Zde trochu odbočím a dotknu se jedné z vlastností povrchů. Z hlediska chování se k vodě rozlišujeme tři jejich druhy, hydrofilní, hydrofobní a amfifilní. Hydrofilní vodu miluje a rád se s ní spojí. To až na speciální případy nechceme. Hydrofobní povrch vodu odpuzuje a je naším favoritem. Amfifilní v sobě spojuje vlastnosti hydrofilní i hydrofobní a mají ho třeba některé buněčné membrány – je tedy mimo náš zájem.

Hydrofobní favorit

Na hydrofobních površích jsou vodíkové vazby molekul vody mezi sebou silnější než vazby s povrchem a na superhydrofobním povrchu tedy ( jako příklad můžeme uvést list na fotce) zůstává kapka vody téměř kulatá a znamená to, že její vazba s povrchem je opravdu velmi slabá.. Na hydrofilních jsou vazby s povrchem silné a voda se rozprostře. Na přiložené fotografii (autora) je namočený list kormidla, část nalevo od kování je ponechána v původním stavu po sezoně ( jedná se o část nad vodou tak není zarostlá) část vpravo je pečlivě vyleštěná. Jak vidíte, levá část vykazuje hydrofilní vlastnosti a voda ji zcela pokrývá, zatímco pravá je silně hydrofobní, vodu odpuzuje a tvoří se na ní kapky.

Biocid v leštící pastě

Kombinovaným postupem je použití biocidu v lešticí pastě k vytvoření velmi hladkého povrchu. Tento biocid není vázán v barvě, pasta se poměrně rychle smyje nebo rozpustí a je tak třeba ho poměrně často obnovovat. Při obnově se očistí a přeleští povrch trupu. Tento druh ochrany vydřží i několik týdnů. Pokud už dojde k vytvoření slizu, lze jej jednoduše setřít. Jako biocidy se použivají třeba látky na bázi citrusů, které mořské organizmy nedokáží tolerovat. (Teď už aspoň víte, proč se na ústřicové farmě nesmí házet slupky od citronů do vody).

Antifoulingy z této kategorie vydrží v řádu jednotlivých týdnů. Oproti „hard“ antifoulingům se musejí častěji obnovovat, ale je s nimi výrazně méně práce. Existují ještě nátěry vytvářející „super slick“neboli superkluzký povrch s tak nízkou energií, že je pro mořské organizmy mimořádně těžké až nemožné se na něm udržet. U nich stačí si čas od času zašnorchlovat kolem lodě s houbou v ruce a vše je vyřešeno. Tak to alespoň tvrdí výrobce.

Existuje i hydrofilní ochrana

Kupodivu existuje i přístup k zabránění obrůstání pomocí silně hydrofilních nátěrů. Tyto jsou zcela prosté biocidů a fungují na principu vytvoření velmi silné vazby mezi povrchem a molekulami vody v jeho nejbližší vrstvě. Tato vrstva poté tvoří energetickou a mechanickou zábranu pronikání mikroorganizmů k trupu a brání tak vytvoření slizu, nutného k dalšímu přichycení všších organizmů. Zde ale nejsme na úrovni nátěrů plavidel, spíše se jedná o zařízení v laboratořích a medicíně.

Ultrazvuk

Ještě se pár slovy vrátím k již zmiňovanému použití ultrazvuku. Princip jeho púsobení je jednoduchý. Přímo k trupu jsou připojeny v podstatě transduktory převádějící elektrický signál z řídící jednotky na vibrace. Analogie pro slyšitelné spektrum je zesilovač a reproduktor, který rozkmitává vzduch. Vibrace trupu znemožňují mikroorganizmům přichycení nebo přežití na rozkmitaném povrchu. Systém by měl být bezúdržbový a měl by vydržet mnoho let.

Výrobci i tak doporučují po několika letech obnovovat nátěr trupu, prý hlavně z estetických důvodů. Používat se ale mají antifoulingy.

Tak nevím...

Tagy: údržba antifouling nárůsty ochrana trupu