O Faerských ostrovech jsem snil snad už od dětství. Nikdy by mě však nenapadlo, že zemi, jejíž genetický kód plně tepe vikingskou krví, zdolám po moři. Proto asi nikdy nezapomenu na ten moment, když jsem vystoupili s posádkou na jednom z nejmenších letišť na světě a poprvé jsem do chřípí nasál vůni divokého severu. A když říkám divoký sever, myslím tím skutečně divoký sever. Ne severní Skotsko či Finsko, kam taktéž s This is blue plujeme. Toto je fakt velký. Divoký Severní Atlantik s divoce zvedajícím se pohořím budí respekt, a pokud jste ten správný námořník, tak zároveň cítíte, jak se vám bouří krev. Přivítání Nebylo proto až takové překvapení, když první věta Vikinga, jak mu přezdívám a od koho jsem měl půjčenou loď, pronesl: „Vítej na Faerech, tady máme všechno větší…“ a nenápadně mrkl na jednu naši námořnici. A začal vyprávět o místních větrech, desetiuzlových oceánských proudech, to vše v kulisách několikasetmetrových hor, které...